Představujeme vedení Rady seniorů ČR

Občas dostáváme do redakce dopisy, v nichž se pisatelé pozastavují nad tím, proč má Rada seniorů kromě předsedy také místopředsedy, zda jsou tyto funkce vůbec potřebné a jestli uvedení činitelé za své platy také něco dělají.
Už několikrát jsme uváděli na pravou míru a činíme to i tentokrát, že platy představitelé Rady seniorů nemají. Jejich funkce jsou čestné. A co v roli místopředsedů dělají a hodlají dělat v nadcházejících čtyřech letech? Na to jsme se zeptali přímo těch, kteří byli do nejužšího vedení zvoleni na 3. sjezdu RS ČR letos 12. května. Obrázek si tedy budete moci udělat nejlépe sami.

Statutární místopředseda Ing. Milan Taraba, 73 let, narozen v Brně, manželka, 2 děti, trvalý pobyt v Liberci. Vystudoval Fakultu technické a jaderné fyziky. Ve volném čase se věnuji turistice, sportu a zahradě. V oblibě mám různé zeleninové saláty, ryby a mořské plody. V pití preferuji lehká moravská vína, z nealkoholických nápojů vodu z kohoutku v kombinaci s citronem a mátou.
Životní motto: "Neříkej, že to nejde! Řekni, že to neumíš."

1. Jak dlouho působíte v Radě seniorů? 
Působím v ní už devět let, z toho čtyři roky jako člen kolegia a pět let jako místopředseda se zaměřením na problematiku bytovou a sociální. Na 3. sjezdu jsem byl zvolen statutárním místopředsedou RS ČR.
2. Jak dlouho pracujete ve prospěch seniorské populace? 
Od roku 1995 pracuji ve Sdružení nájemníků ČR, do roku 2009 jako statutární místopředseda a od té doby jako předseda. Po celou dobu poskytujeme ve 39 poradnách na území celé ČR bytové poradenství. Víc než polovina problémů se týká osob v seniorském věku. Není náhodou, že podle statistiky Diakonie považují senioři bydlení za největší problém svého života, zejména pokud jde o náklady na bydlení a nejistoty uživatelských vztahů.
3. Co se vám za tu dobu podařilo, čeho si nejvíc ceníte?
Za největší úspěch považuji přijetí zákona o službách spojených s užíváním bytu s účinností od 1. 1. 2014. Podle tohoto zákona je každý vlastník povinen uživateli bytu bez ohledu na druh užívání vyúčtovat hrazené zálohy za služby proti skutečnosti a tím se podařilo, že se každoročně vrací uživatelům bytů tisíce korun. Podle zákona je za nesplnění povinnosti vlastníka doručit vyúčtování do 4 měsíců po skončení zúčtovacího období sankce 50 Kč denně.
4. Jakou problematiku budete mít v nadcházejících čtyřech letech na starosti? 
V nadcházejícím období mi kromě obecné problematiky statutárního zástupce předsedy RS ČR podle rozhodnutí kolegia zůstává problematika sociální a bytová.
5. Co v jejím rámci chcete řešit? A jak vidíte své šance na úspěch? 
Za největší úkol považuji přijetí zákona o sociálním bydlení, což se dosud za víc než 14 let nepodařilo. Přitom pro život především osamělých seniorek a seniorů s nižšími důchody je to doslova existenční záležitost. RS ČR musí vyvinout maximální úsilí, aby zmíněný zákon byl co nejdřív přijat. K tomu je nezbytné dál posilovat sjednocené seniorské hnutí a jednotu v postupu k exekutivním i samosprávným orgánům státu.
6. Co je pro vás nepřípustné, z čeho nehodláte ustupovat?
Nepřípustná je ignorace starší generace společností, chudoba a samota ve stáří. Je třeba vymýtit různé šmejdy a podvodníky, vrátit se k úctě ke stáří a jeho zkušenostem a rovněž k vícegenerační solidaritě.
7. Co byste chtěl čtenářům DS vzkázat?
Čtenářům Doby seniorů bych chtěl vzkázat, aby tento časopis byl skutečně jejich, přinášel optimismus, rady i poučení. Přál bych si, aby naši čtenáři přispěli k jeho šíření v okruhu svého působení či přátel.


JUDr. Václav Roubal, nar. 1926, rodina: manželka Jana (nar. 1940) a synové Tomáš (nar. 1963), Ivan (1964) a dcera Monika (1971) s rodinami, 6 vnoučat, 1 pravnučka
Co nejraději dělám ve volném čase: "Protože život je pohyb, snažím se podle toho žít."
Oblíbené jídlo, oblíbené pití: "V jídle a pití nemám zvláštní preference."
Životní motto: „Bez Božího požehnání marné lidské namáhání.“

1. Jak dlouho působíte v Radě seniorů?
V Radě seniorů působím od roku 2012, kdy se naše Sdružení křesťanských seniorů ČR integrovalo do vrcholné seniorské organizace, to znamená do Rady seniorů ČR.
2. Jak dlouho pracujete ve prospěch seniorské populace?
Od roku 2000, kdy na podnět některých seniorů (např. Doc. Dr. Miloše Lokajíčka a dalších) jsem byl vyzván ke spolupráci k založení Sdružení křesťanských seniorů ČR.
3. Co se vám za tu dobu podařilo, čeho si nejvíc ceníte?
Podařilo se rozvinout činnost Sdružení křesťanských seniorů ČR, a to zejména zapojením některých existujících neformálních společenství seniorů při farnostech. K publicitě této činnosti jistě také přispěl zájem a pomoc pražského arcibiskupství.
Podařilo se také získat podporu KDU-ČSL, která nám poskytuje jako sice nepolitické, ale ideově blízké organizaci na základě sjednané dohody o spolupráci potřebné zázemí pro naše setkávání a schůzovou činnost.
4. Jakou problematiku budete mít v nadcházejících čtyřech letech na starosti?
Jako místopředseda Rady seniorů ČR mám na starosti zahraniční spolupráci se seniory, a to zejména v rámci Evropské unie seniorů (ESU), kde v roce 2002 byla našemu sdružení nabídnuta integrace a pak i kandidatura v předsednictvu tohoto seskupení seniorů v EU. Do roku 2010 jsem byl místopředsedou ESU, od té doby doposud jsem členem exekutivního výboru ESU. Současnou místopředsedkyní ESU je moje kolegyně z SKS ČR Doc. Ing. Lidmila Němcová, CSc.
5. Co v rámci Rady seniorů chcete řešit? A jak vidíte své šance na úspěch?
V rámci mezinárodní spolupráce chceme využít daných možností styku se seniory ze států EU a navzájem si vyměňovat zkušenosti. Příležitostí k tomu jsou například regionální konference ESU, k jejichž konání předsednictvo ESU pověřuje jednotlivé členské seniorské organizace. Naše Sdružení například zajišťovalo v květnu tohoto roku v Praze regionální konferenci na téma Jak zlepšit kvalitu života seniorů.
Náš přínos pro seniory spatřujeme ve vytvoření priorit sociální politiky v zájmu zlepšení podmínek pro založení rodiny a její podporu, zejména při výchově dětí. Právě to vytváří dobré předpoklady pro mezigenerační vztahy – to znamená také pro seniory. Je namístě usilovat o to, aby senioři měli jak materiální, tak i sociální a zdravotní zabezpečení, nicméně stejně podstatná, a možná i důležitější, je ta otázka, zda senioři ve stáří zůstanou osamoceni nebo zda mají vhodné mezigenerační zázemí. Proto také akcentujeme význam podpory rodiny, neboť dobrá rodina je spolehlivou životní jistotou také pro seniory.
6. Co je pro vás nepřípustné, z čeho nehodláte ustupovat?
Nehodlám ustupovat z pohledu na komplexnost celého životního osudu každého z nás, neboť, jak se říká, nikdo nežije sám sobě a neměl by tedy také osamoceně odcházet.
7. Co byste chtěl čtenářům DS vzkázat?
Zvláště mladším generacím bych rád připomněl, že stáří je bohaté přinejmenším zkušenostmi – ať už pozitivními, či negativními – a že je namístě, aby tyto zkušenosti byly využity a posloužily celé společnosti. Nebylo by však jistě pozitivním vývojem, a to rovněž pro seniory samotné, kdyby senioři představovali početně největší skupinu ve společnosti. To by bylo znamení úpadku rodiny a tím také znamením úpadku a degenerace společnosti. Proto senioři – také i ve svém vlastním zájmu – mají mít jako prioritu úsilí o podporu rodiny, a tedy zdravého vývoje celé společnosti.

Lenka Desatová, redaktorka DS

Převzato z časopisu DOBA seniorů vydávaného Radou seniorů České republiky, o.s.