Účastníci: zástupci seniorských organizací Litvy, Lotyšska a Estonska, zástupce organizace Konrad Adenauer-Stiftung, hosté z Belgie, ČR, Itálie (Tyrolsko), Německa, Norska, Polska, Švédska, Velké Británie - celkem cca 60 osob 
Místo konání: Univerzita (Aula Parva) a litevský parlament ve Vilniusu 
Jednací jazyky: litevština, angličtina
 
Zpráva
ESU- EPP organizuje již od svého založení regionální konference k různým tématům. Na tuto konferenci kromě zástupců severského regionu byli pozváni také členové předsednictva ESU. Lidmila Němcová jako vice-prezidentka přispěla k prosazení této konference ve Vilniusu v době, kdy jiné plánované akce byly zrušeny či odloženy. 
Letošní rok je pro pobaltské země (Litva, Lotyšsko, Estonsko) významným, protože v něm všechny slaví 100. výročí vyhlášení nezávislosti, i když v jiných datech. Prožily před r. 1939 období demokracie, obdobně jako Československo. V r. 1940 do Litvy vstoupila sovětská vojska a včlenila ji do Sovětského svazu jako další socialistickou republiku. Vše proběhlo na základě německo - sovětského paktu o neútočení, v podstatě smlouvy o rozdělení vlivu z r. 1940. V dalších letech 1941-1944 bylo území obsazeno německou armádou, načež v letech 1944-45 v rámci bojů 2. světové války se vrátila opět sovětská vojska. Nastalo období masových deportací na Sibiř a nucená kolektivizace. V r. 1990 prof. Vytautas Landsbergis vyhlásil nezávislost země i přes odpor SSSR, který uplatnil hospodářskou blokádu. Sovětská vojska odešla teprve v r. 1993 a v r. 2004 se Litva stala členem EU a NATO. Prochází obdobím politické a ekonomické transformace a tak jako Česká republika buduje občanskou společnost. Považuje se odjakživa za součást Evropy. Tato úvodní rekapitulace je důležitá pro poznání historie a dnešní politicko-ekonomické situace. Nálady v zemí jsou působeny obavami o budoucnost a samostatnost země. Naděje se upínají k EU a k NATO. Východní hranice s Ruskou federací (současně též hranice EU) si obyvatelstvo spojuje s nebezpečím opětovných historických konfliktů. Občané střední Evropy si tuto situaci málo uvědomují. Přednášky a diskuse byly po celou konferenci ovlivněny prožívanou litevskou realitou. Prvý den konference na jejím zahájení vystoupil dr. Žibarzas Jackunas, představitel křesťanských litevských seniorů, který s An Hermans, prezidentkou ESU, vyzdvihl význam regionálních konferencí a krátce představil turbulentní historii Litvy. Hlavním řečníkem byl prof. Vytautas Landsbergis, prvý prezident svobodné Litvy, který zrekapituloval snahy litevského národa o samostatnost, která byla dovršena v r. 1990 právě pod jeho vedením. Uvedl i pojem zpívající revoluce, jímž se označuje nenásilný postupný politický převrat ve všech baltských zemích 1987 - 1990 vedoucí k obnovení jejich suverenity. V r. 1989 při největším protestu - takzvané Baltské cestě - spojili své ruce přes dva miliony lidí. Estonci, Litevci a Lotyši chtěli demonstrovat společnou touhu po nezávislosti na Moskvě a také odmítnout tehdy přesně padesát let starý pakt Molotov - Ribbentrop, který je o svobodu připravil. 600 kilometrů dlouhý lidský řetěz vedl z Vilniusu přes Rigu až do Talinu. V této souvislosti prof. Landsbergis vzpomenul na podporu nové Litevské republiky ze strany presidenta Václava Havla, oba spojovaly také odborné kulturní zájmy. Víme, jak je důležitý mír a svoboda, bez svobody si nelze vývoj představit, zdůraznil bývalý prezident. Řekl: žijeme mezi vulkány, musíme myslet na národní bezpečnost a na obranu země, nebezpečí stále existuje, problém Litvy je i problémem celé Evropy, Evropa by měla být sjednocena a realistická. Komunismus nezmizel ze světa, možnost jeho návratu stále existuje, což připodobnil jedné z básní E. Jevtušenka, že "tělo Stalina bylo vyneseno z mauzolea, nikdo neví, kam se vlastně jeho tělo dostalo, avšak jeho duch stále existuje". Od revoluce se uskutečnilo mnoho pozitivních změn v oblasti ekonomické, bylo přijato EURO, přesto dochází k exodu mladých do Západní Evropy; osobně věří, že se tento odliv zastaví. Bohužel ekonomický standart Litvy ještě nedosahuje standartu vyspělých států Západní Evropy. Českým křesťanským seniorům napsal poselství: Long life in spite of beiing seniors! (Ač jste seniory, přeji Vám dlouhý život!)
Další vystoupení v tomto bloku patřila E. Bauerové, představitelce KAS pro pobaltské a severské země a profesoru W. von Stetten, bývalému členu Bundestagu a představiteli parlamentní skupiny pro spolupráci s pobaltskými zeměmi. Prof. Stetten připomenul nelehkou novodobou historii země a zdůraznil, že "bez svobody dokonce mír ztrácí svou hodnotu". Závěrem prvého dne vystoupil seniorský amatérský soubor lidových písní.
Druhý den byla pracovní část konference vyplněna dalšími dvěma bloky. První z nich se týkal realit dnešní společnosti a její předpokládané budoucnosti. O sociální dimenzi EU hovořil prof. dr. Stefan van Hecke, který popsal  dnešní  situaci v sociální oblasti, která je stále v kompetenci národních států. Evropský pilíř sociálních práv z r. 2017 projednaný v Goteborgu má zajistit občanům nová a účinnější práva. Vychází z 20 základních zásad  a je rozdělen do 3 kategorií (rovné příležitosti a přístup na trh práce, spravedlivé pracovní podmínky, sociální ochrana a začleňování). Bohužel existuje mnoho problematických otázek  jako např. migrace, sociální dumping, vztah periferií EU a centra, životní úroveň, zaměstnanost, mzdy, penzijní systém atd. Cílem je zachovat do budoucna sociální Evropu. Ekonomické a sociální podmínky v Baltském regionu ve svých vystoupeních probrali Marius Vaščega a Dr. Dagys z Lotyšska. Upozornili na rozdíly mezi vyspělými státy EU a Litvou s Lotyšskem (věk dožití, míra nezaměstnanosti, zdravotnické indikátory, daňový systém aj). Vyzvali k takovému sociálnímu systému, který by zaručil  spravedlivé rozdělení bohatství, snížení rozdílu mezi příjmy bohatých a chudých a stabilní sociální a penzijní systém. Existují nejrůznější nástroje, které je možno používat. Problémy je možno vyřešit v dlouhodobém horizontu. Nesmíme zapomenout na hodnotový systém, na motivaci mladých, na stárnutí obyvatelstva, na rodiny. Doporučují testování, analýzy, expertízy.
V dalším bloku o roli EU a úloze národních orgánů při rozšiřování ekonomického rozměru a sociální koheze pohovořili především představitelé pobaltských republik a zástupci států ESU. Ve své vlastní přednášce jsem zdůraznila nutnost křesťanského rozměru našich organizací a uvedla kromě jiného nutnost zachovat autentické historické vzpomínky občanů, kteří prožili období fašismu a komunismu, což má význam pro budoucí generace.
Konference vyvrcholila třetí den dopoledním blokem o stavění mostů k solidaritě a společenské kohezi v pobaltských zemích. Byli pozváni zástupci různých národních NGO, jako např. zástupkyně Kolpingova hnutí v Litvě, zástupce mladých litevských konzervativců, který informoval o aktuálních akcích mladých, především  proti desinformacím (fake news) aj.
Po všech blocích následovala bohatá diskuse s uvedením zkušeností z jednotlivých zemí.
Závěrečná výzva byla adresována všem účastníkům, aby pokračovali ve  spolupráci mezi jednotlivými aktéry ve společnosti a prosazovali jednotu EU a její sociální rozměr.
Byla vydána Deklarace, která bude ještě před zveřejněním doplněna účastníky.
Podrobněji o konferenci pojednává jedno číslo Zpravodaje ESU v němčině č. 162 (do angličtiny bude přeloženo), které je uvedeno na web stránkách SKS a ESU-EPP.