Jan Hurník se narodil 11. 5. 1952 Ostravě-Vítkovicích jako mladší ze dvou bratří. Pokřtěn byl v Ostravě-Vítkovicích, dětství prožil s rodiči v Polance nad Odrou. Otec Arnošt Hurník pracoval jako elektromontér ve Vítkovických železárnách, matka Marie byla mnoho let v domácnosti a pracovala v zemědělství. Základní školu navštěvoval v Polance nad Odrou. Jak Jenda uvádí ve svém životopise, záhy začal se svým starším bratrem Václavem ministrovat v kostele sv. Anny v Polance. Farář Alois Vičar jim dal dobré základy do života.
Vyučil se stolařem pro Vítkovické Železárny Klementa Gottvalda v Ostravě. Po vyučení požádal o odklad vojenské služby a studoval pětiletou večerní školu stavební v Ostravě Přívoze. Na vojně byl v Havlíčkově Brodě a v Liberci. Do konce totality pracoval jako stavební technik.
V mládí se zapojil do skautského hnutí, přes bratrance Aloise Hurníka se seznámil se salesiánem P. Václavem Filipcem. S bratrem Václavem se účastnili víkendových a prázdninových setkání mládeže v Dobré u Frýdku. Se salesiánem Pavlem Kuchařem a dalšími vrstevníky navštěvovali na Ostravici P. Josefa Novosada. V době normalizace absolvoval spolu s dalšími salesiány tajná kněžská studia. Významnou událostí salesiánské formace byly tzv. federály, které se konaly na horách a scházelo se na nich i více než stovka salesiánů a zájemců o spiritualitu Dona Boska.
Noviciát zahájil v roce 1974 pod vedením Václava Filipce. První sliby složil roku 1975 ve Velkých Karlovicích. Na kněze byl vysvěcen roku 1984 v Berlíně pomocným biskupem Wolfgangem Weiderem. V roce 1986 zakoupili s bratrem a dalšími salesiány dům poblíž poutního místa Maria Talhof u vesnice Filipovice na Opavsku, kde pořádali akce pro mládež, po roce 1989 rozjeli akce pro mládež na Orlím hnízdě nad vesnicí Čeladná. Později přibylo rekreační zařízení Vítkovických železáren Hadinka mezi vesnicemi Budišovice nad Budišovkou a osadou Klokočůvek u poutního místa Panna Maria ve skále.  
V devadesátých letech se Jan Hurník podílel na rekonstrukci kostela a salesiánského domu Don Bosko v Ostravě, který postupně přebírali od krajské vojenské správy. V roce 1995 odešel z Ostravy do Prostějova, kde spravoval farnosti Smržice a Olšany. V roce 1997 se přestěhoval do Vřesovic u Prostějova jako vychovatel na učiliště Don Bosko. Až do roku 2005 se s Jindřichem Hoňkem st. podílel na rozvoji díla střediska a kostela a kaple v Havířově. V roce 2007 odešel do místa svého posledního působiště v Teplicích v Čechách.
V posledních letech Jenda usiloval o rozvoj manuální zručnosti dětí a mládeže prostřednictvím výroby různých hlavolamů. Během svého působení v Teplicích rozšířil okruh své působnosti i na dospělé, často staré a chudé lidi. Organizoval například výrobu obvazů pro malomocné a další pracovní aktivity, které spojovaly osamělé a dávaly jim příležitost k setkání a ke společné modlitbě. Zemřel v ostravském hospici sv. Lukáše 19. prosince 2018. Vzpomínáme na něj v modlitbě.
                                                                                             
                                                                                                                      Salesiáni Dona Boska