Domnívám se, že názor na podstatu ideologie, vyslovený Hannah Arendtovou v jejím díle „Původ totalitarismu“, nejlépe vystihuje obsah tohoto pojmu. Proto uvedené dílo se stává východiskem naší úvahy, která bude podávána přímými citacemi a parafrázemi z díla jmenované historičky a filosofky. Prvá kapitola bude věnována samotnému obsahu ideologie, ve druhé kapitole se pokusíme podat vlastní interpretaci textu.

Ideologie podle názoru Hannah Arendtové

     Arendtová uvádí: „Ideologie –´ismy´, které k veliké spokojenosti svých přívrženců dokážou vysvětlit všechno i každou událost odvozením od jedné jediné premisy – jsou jevem zcela nedávným a po mnoho desetiletí hrály v politickém, životě zanedbatelnou úlohu. Až pozdní zmoudřelost nám umožňuje zpětně v nich odhalovat určité prvky, které přispěly k tomu, že jsou tak znepokojivě užitečné pro totalitní řád. Až do Hitlera a Stalina zůstávaly veliké politické možnosti ideologií neodhaleny.
     Ideologie jsou známé svým vědeckým charakterem: kombinují vědecký přístup s filosoficky relevantními důsledky a aspirují na to být vědeckou filosofií. Slovo „ideologie“ má podle všech naznačovat, že idea se může stát předmětem vědy zcela obdobně jako jsou živočichové předmětem zoologie, a že přípona –logie v případě ideologie, obdobně jako v případě zoologie, neoznačuje nic jiného než logoi, konstatující vědecké výpovědi o ideji. Kdyby tomu bylo opravdu takto, ideologie by vlastně byla pseudovědou a pseudofilosofií, neboť by překračovala zároveň meze vědy a filosofie. Deismus by tak například byl ideologií, která zachází s ideou Boha – tedy něčím, co je předmětem zájmu filosofie – po způsobu teologie jakožto vědy, pro niž je bůh zjevená skutečnost. (Teologie, která by nebyla založena na zjevení jakožto dané skutečnosti, ale považovala by boha za ideu, by byla stejně šílená jako zoologie, která by si již nebyla jista fyzickou, hmatatelnou existencí živočichů). Avšak my víme, že takto je tomu jen zčásti. Deismus, jakkoli popírá boží zjevení, se přece neomezuje prostě jen na „vědecké“ výpovědi o bohu, který je pouze „ideou“, ale užívá ideu boha k tomu, aby vysvětlil běh světa. Deismus proto není ideologií, nýbrž o Bohu, který stvořil svět. Ony „ideje“ v „ismech“,  - rasa v rasismu, bůh v deismu atd. – nikdy nejsou předmětem ideologií a přípona – logie nikdy neoznačuje prostě jen souhrn „vědeckých“ výpovědí.
     Ideologie je zcela doslovně to, co její jméno označuje: je logikou ideje. Jejím předmětem je historie, a na ni je aplikována „idea; výsledkem této aplikace není soubor výpovědí o něčem, co jest, ale rozvíjení procesu, který se ustavičně mění. S během událostí zachází ideologie tak, jako by se řídil stejným „zákonem“ jako logická interpretace její „ideje. Ideologie aspirují na poznání všech tajů celého historického procesu – tajemství minulosti, spletitostí současnosti, nejistot budoucnosti právě kvůli logice inherentní jejich vlastním idejím.    
     Ideologie se nikdy nezajímají o zázrak bytí. Jsou historické, zajímá je vznik a zánik, vzestup a pád kultur, i pokud se historii snaží vysvětlit nějakým přírodním zákonem. Slovo „rasa“ v rasismu neznamená žádný opravdový zájem o lidské rasy jako pole vědeckého bádání, ale je „ideou“, jíž se pohyb historie vykládá jako jeden konsistentní proces.
     „Idea“ nějaké ideologie není ani Platónova věčná esence pochopená duchovním zrakem, ani Kantův regulativní princip rozumu, ale stává se nástrojem vysvětlování. Historie se ideologii nejeví ve světle nějaké ideje (což by samozřejmě předpokládalo pohlížet na historii sub specie nějaké věčné ideje, která sama je vně historického pohybu), ale jako na něco, co lze s pomocí ideje vykalkulovat. To, co „ideu“ činí způsobilou pro tuto novou úlohu, je její vlastní „logika“, tj. pohyb, který je důsledkem „ideje“ samé a k uvedení do chodu nepotřebuje žádný vnější moment. Rasismus je víra v to, že existuje pohyb inherentní samotné ideji rasy, právě tak jako deismus je přesvědčení o tom., že pohyb je inherentní samotné představě boha.
    Historický pohyb a proces logického zpracovávání této představy si údajně navzájem odpovídají, takže cokoli se děje, děje se podle logiky jediné „ideje“ Avšak jediný možný pohyb v oblasti logiky je proces dedukce z premis. Dialektická logika se svým postupem od teze přes antitezi k syntéze, která se opět stává tezí dalšího dialektického pohybu, není v principu jiná poté, co se jí zmocní ideologie; první teze se stane premisou a pro ideologický výklad má užití dialektického postupu tu výhodu, že tento nástroj ospravedlňuje to, jsou ve skutečnosti kontradikce, jako stadia jediného identického, konsistentního pohybu.
    Jakmile se logika jako pohyb myšlení -  a nikoli jako nezbytná kontrola usuzování – aplikuje na nějakou ideu, přemění se tato idea v premisu. Ideologické výklady světa prováděly tuto operaci dávno předtím, než se stala tak pozoruhodně užitečnou pro totalitární myšlení. Výhradně negativní nátlak logiky, zákaz kontradikcí, se tak stal „produktivním“, takže vyvozováním závěrů bylo nyní možno po způsobu pouhé argumentace zavést celou určitou myšlenkovou linii a vnutit ji do vědomí lidí. Tento argumentační proces nebylo možno přerušit ani novou ideou (neboť ta by byla další premisou s odlišným souborem důsledků), ani novou zkušeností. Ideologie vždy předpokládají, že jediná idea postačuje k vysvětlení všeho rozvojem premisy a že žádná zkušenost nemůže přinést nějaké poučení, protože vše je již zahrnuto v tomto konsistentním procesu logické dedukce. Nebezpečí při záměně nutné nejistoty filosofického myšlení za totální vysvětlení nějaké ideologie a jejího Weltanschauung  nespočívá ani tak v riziku možnosti podlehnutí nějaké obvykle banální a vždy nekritické domněnce, ale spíše v záměně svobody obsažené v samé podstatě lidské schopnosti myslet za svěrací kazajku logiky, kterou může člověk potlačovat sám sebe téměř stejně násilně, jako když je utlačován nějakou vnější mocí.
    Ve svých aspiracích na totální výklad mají ideologie za prvé sklon vysvětlovat nikoli to, co je, nýbrž to, co nastává, vzniká či pomíjí. Ve všech případech se zabývají výhradně prvkem pohybu nebo historií v obvyklém významu toho slova. Ideologie se vždy zaměřují na historii, dokonce, i když, jako v případě rasismu, zdánlivě vycházejí z premisy povahy přírodní. Aspirace na totální výklad dávají příslib objasnění všech historických událostí, totální výklad minulosti, totální poznání přítomnosti a spolehlivou předpověď budoucnosti. Za druhé touto schopností se ideologický způsob myšlení stává nezávislým na veškeré zkušenosti, neboť z této se nemůže ničemu novému naučit, byť by třeba šlo o něco, co se právě událo. Od tohoto okamžiku se tedy ideologické myšlení odpoutává od oné reality, kterou vnímáme svými pěti smysly, a trvá na existenci jakési „pravdivější“ reality, která se skrývá za všemi poznatelnými věcmi, ze svého úkrytu je ovládá a od nás vyžaduje jakýsi šestý smysl, abychom si jí mohli být vědomi. A přesně onen šestý smysl poskytuje právě ideologie, tedy konkrétně ta zcela určitá ideologická indoktrinace, jež se vyskytuje ve výchovných institucích zřízených výhradně k tomu účelu. Rovněž propaganda totalitního hnutí slouží k osvobození myšlení od zkušenosti a reality; vždy se ze všech sil snaží vnášet do každé veřejné a zřejmé události nějaký tajný význam a za každým veřejným politickým činem hledat a dávat tušit nějaký tajný záměr. Jakmile se jednou dostanou hnutí k moci, přikročí k měnění reality podle svých ideologických požadavků. „Pojem nepřátelství je nahrazen pojmem spiknutí a to vytváří způsob myšlení, v němž realita – skutečné nepřátelství nebo opravdové přátelství – už není zakoušena nebo chápána v původním významu, ale automaticky se předpokládá, že znamená něco jiného. A za třetí poněvadž není v moci ideologií přeměnit realitu, dosahují tohoto osvobození myšlení od zkušenosti určitými metodami demonstrace. Ideologický způsob myšlení řadí fakta do naprosto logického řádu, začínajícího u axiomaticky přijaté premisy, od níž  vše ostatní odvozuje; to znamená, že postupuje s konzistencí, jaká nikde v oblasti reality neexistuje. Vyvozování může postupovat logicky nebo dialekticky, v obou případech vyžaduje konzistentní postup argumentace, která – jelikož uvažuje procesuálně – je údajně schopna pochopit pohyb nadlidských přírodních nebo historických procesů. Mysl dosahuje pochopení tím, že napodobuje, ať logicky nebo dialekticky, zákony „vědecky“ založených pohybů, s nimiž se procesem napodobení integruje. Ideologická argumentace, která je vždy určitým druhem logické dedukce, odpovídá dvěma výše uvedeným prvkům ideologie – prvku pohybu a prvku odpoutání od reality a zkušenosti - za prvé proto, že její pohyb myšlení nevychází ze zkušenosti, ale vytváří se sám, a za druhé proto, že přeměňuje jeden jediný moment převzatý a přijatý ze zakoušené reality na axiomatickou premisu, ponechávajíc následný argumentační postup naprosto nedotčen jakoukoli zkušeností. Jakmile má ideologický způsob myšlení ustavenu premisu, svůj výchozí bod, zkušenosti se ho již nijak nedotýkají a také je realitou zcela nepoučitelný.
    Podle Arendtové oba totalitní vládci, Hitler a Stalin, jako prostředek ke svému postupu použili důslednou logiku, konzistentnost, tvrdý postup. Kdokoli přistoupil na to, že existuje odumírající třída „kapitalistických vykořisťovatelů“ a „lidí rasově vadných“ a nevyvodil z toho nutný důsledek likvidovat takové defektní lidi, byl buď zbabělec nebo hlupák. Od svých předchůdců se noví totalitní ideologové lišili v tom, že už je nepřitahovala v první řadě „idea“ určité ideologie, - třídní boj a vykořisťování dělníků nebo rasový boj a starost o germánské národy -, nýbrž logický postup, který se dal na jejím základě rozvíjet. Teprve když začala být ve hře realizace ideologických cílů, beztřídní společnost či panské rasy, mohla se tato síla projevit. Rasismus a dialektický materialismus byly úspěšné svou logičností. Pro své pronikání potřebovaly ovlivnit lidi tak, aby tito začali smýšlet ideologicky. Arendtová píše: „V tomto historickém okamžiku, tj. v souladu se zákonem historie, mají být spáchány určité zločiny, které strana znajíc zákon historie, musí potrestat. Pro tyto zločiny strana potřebuje zločince; důležitější než s určitostí vědět, kdo je zločinec, je potrestat zločiny, poněvadž historie dříve nepostoupí vpřed, a může být dokonce ve svém běhu zbrzděna. Vy jste proto tyto zločiny buď spáchali, nebo vás strana povolává, abyste sehráli úlohu zločince – v obojím případě se objektivně stáváte nepřítelem strany. Jestliže se nedoznáte, přestáváte pomáhat historii prostřednictvím strany, a jste skutečným nepřítelem. – Nátlaková síla argumentu je tato: jestliže odmítnete, odporujete sám sobě a touto kontradikcí zbavujete celý svůj život smyslu; A, které jste řekl, ovládá celý váš život prostřednictvím důsledků B a C, jež jsou logicky zplozeny.“
    Arendtová uvádí: Totalitní vládci se spoléhají na donucení, jímž sami sebe dokážeme k něčemu donucovat, proto, aby částečně mobilizovali lidi, které i oni stále ještě potřebují; tímto vnitřním donucením je tyranie logičnosti, a proti ní nestojí nic než ohromná schopnost lidí začít něco nového. Tyranie logičnosti začíná podrobením mysli logice jako nikdy nekončícímu procesu, s nímž člověk počítá jako s něčím, co má zplodit a zrodit jeho vlastní myšlenky. Touto podřízeností se zříká své vnitřní svobody, právě tak jak se vzdává své svobody pohybu, skloní-li se před vnější tyranií. Potud Arendtová.

Identita gnosticismu a ideologie
    Dříve než přikročíme k vlastní interpretaci postupu ideologie, je nutno se zastavit u několika základních pojmů, se kterými se sejdeme u této tématiky o ideologii a bez jejichž pochopení by nám text této úvahy nebyl zcela jasný. Jejich znalost je v této souvislosti nezbytná.
Exkurs do oblasti filosofie a logiky: Přitom je třeba se pozastavit u tvrzení Arendtové, že poznání ideologie se datuje do doby poměrně nedávné, do poznání souvisejícího s analýzou činů a politiky režimů nacistického a komunistického. Je pravdou, že teprve postupy Hitlera a Stalina daly podnět k bližšímu seznámení se s jejich ideologií, ale zamyslíme-li se nad líčením Arendtové, shledáme, že postup myšlení ideologického má značnou podobnost s líčením gnostiků. Tak jako v gnosticismu bylo třeba, aby gnostik inicioval své příští stoupence a „vyškolil“ je v novém myšlení, stejně bylo třeba v případě ideologie takové iniciace“, které byly prováděny na učilištích nacismu a komunismu, jak o tom hovoří Arendtová. Prvek násilí, podvodu a kamufláže je k nalezení jak u gnostiků, tak u nacistů a komunistů. Klamný eidos nalezneme v podobě konečného třetího věku u gnostiků stejně jako Das Dritte Reich u nacistů a „beztřídní společnost“ u komunistů; gnostickou imanentizovanou hypostázi křesťanského eschatonu“ nacházíme i u nacistů v podobě mýtu staré Germánie a v komunistickém mýtu předkapitalistické doby, snový charakter totalitního gnostika existuje i u „zapřisáhlého“ a nesmiřitelného totalitního nacisty a komunisty, sklon ke zločinnosti a nemorálnosti v myšlení a skutcích nacházíme jak u gnostika, tak u ideologa. Tento výčet není nikterak zevrubný, nýbrž pouze namátkový. Máme tedy před sebou fenomén identický, který se liší jen časovými a místnímu vlivy, dispozicemi a determinacemi, který je co do vzniku starý, letitý a stále aktuální? O projevech gnosticismus hovoří Voegelin, o projevech ideologa Arendtová a přitom obsah jejich popisu je totožný.
Logika obecná a Hegelovská. Sylogismus: Arendtová ve svém díle hovoří o tom, že ideologii můžeme analyzovat jak obecnou logikou s jejími prvky a principy: indukce, dedukce, kausalita a teleologie, identita, jsoucna celková a částečná, pozitivní i negativní. Je zajímavé, že tento hodnotový charakter ve smyslu negativním je společný jak gnosticismu, tak i ideologii. Hegel pod pojmem logiky chápe známé tři stupně: teze – antiteze – synteze, kde synteze se stává pro další období souzení tezí. Tuto trojstupňovou logiku u ideologie Arendtová nazvala „Hegelovskou“ nebo „materialistickou pseudovědou“ a „pseudofilosofií“, logikou ideje“, neboť skutečně překračuje zároveň meze vědy a filosofie. Arendtová také naráží na starý způsob myšlení a uzavírání myšlenkových soudů formou sylogismu, ve středověku tak vysoce hodnocený jako postup získávání nového poznatku. Slovník cizojazyčných slov vymezuje tímto pojmem tradiční logiky typ deduktivního úsudku, v kterém se ze dvou předcházejících soudů, předpokladů a premis, vyvozuje soud další, závěr. Slovník uvádí jako příklad sylogismu: Jestliže je každý kov elektricky vodivý a některé kapaliny (např. rtuť) jsou kovy, pak jsou některé kapaliny elektricky vodivé. Víme, že např, ještě filosof Descartes cestou sylogismu dospěl ke svému tzv. „kartesiánskému racionalismu“, který v dnešním právu a soudnictví páchá stále vady a nedostatky. Moderní filosofie však sylogismu nepoužívá pro jeho defektní neuspokojenost.
    Vraťme se však po tomto krátkém exkursu k ideologii. Dílo Arendtové nám ukazuje cestu, jak chápat na příkladech ideologii a její klam.
    Příklad vychází z pojmu zoologie, tj. vědě o zvířatech. Dovětek „-logie“ obvykle představuje obsah pojmu vědy, takže uvedená zoologie je věda o zvířatech, tak jako „mineralogie“ je věda o minerálech a „antropologie“ věda o člověku. Zoologie jako věda tedy vidí předmět svého zájmu ve zvířatech, zkoumá všechny druhy zvířat, dělí je na různé skupiny, druhy, čeledi apod., analyzuje jejich životní pochody a proměny od jejich původu až po jejich zánik atd. Předmětem jejího zájmu je tedy pojem zvířat, realita zvířete, skutečné zvíře, zkušenost se zvířaty, hledá vše známé a zvláště neznámé, co víme o zvířatech. Zabývá se tedy skutečnými zvířaty.
    Naproti tomu ideologie nemá za předmět svého zkoumání realitu toho předmětu, kterého se týká, nýbrž jen jeho ideje, kterou si zvolí. Tak idea nacistů je „rasismus“, idea komunismu je „třída vykořisťovatelů“. Podle Arendtové ideologie je vlastně „logikou ideje“, „ideo-logií“. Ideologové tedy nejsou žádní vědci, kteří by zkoumali „nacismus“ a „komunismus“, nýbrž odpoutají se od reality a zkušenosti a setrvávají jen na dedukci vyvozené z jejich vybraných a rozváděných premis.
    Jak tedy vypadá průběh nacistické ideologie: Nacisté vezmou například jako svou základní a východiskovou premisu „čistou rasu“ a pak se odpoutají od této premisy a uvažují: Existují čisté rasy, např. v Evropě na severu a nacisté jsou si vědomi, že pokud nebudou udržovat tuto ideální rasu v její čistotě, zaneřádí se jejich občané stykem a sňatky s lidmi nečistých ras. Proto je třeba nějakým způsobem odstranit působení a vliv osob s charakterem nečisté rasy. Začnou osoby nečistých ras persekvovat, omezovat jejich svobodu shromažďování a sdružování, vyhazují je ze zaměstnání, ničí jejich příbytky, různými způsoby je zbavují majetku, zakáží jim sňatky s Němci, židé budou separováni v ghettech a musí nosit na těle znak židovské hvězdy, židé budou vysídlováni a deportováni. A nakonec je fyzicky zlikvidují v koncentračních táborech. Poněvadž nemají čistou rasu ani lidé tělesně vadní, ohrožují čistotu a zdraví Němců, musí být jako zcela nepotřební a zatěžující stát fyzicky zlikvidováni. Kdo z Němců by neplnil tento postup s nečistou rasou, dostane se sám do koncentračního tábora jako nepřítel lidu a zrádce národa., Toto je průběh vyvozený z jedné premisy, docílený nacisty v Německu za Hitlerovy vlády.
    Obdobným způsobem bychom mohli popisovat průběh komunistické ideologie na základě východiskové premisy, kterou by komunisté zvolili, „třídní boj vykořisťovaných.“ Poněvadž jsou to ve státech ovládaných kapitalistickým hospodářstvím ti podnikatelé, kteří jako vlastníci kapitálu a výrobních prostředků, je třeba tuto kapitalistickou třídu rázně potlačit a likvidovat. Postup ideologa bude týž jako u ideologa nacistického, ale navíc bude možno zničit kapitalistickou výrobu tak, že soukromé vlastnictví výrobních prostředků bude převedeno do vlastnictví dělnické třídy, do socialistického podnikání. Všemi možnými prostředky, krádeží tohoto majetku, potlačováním podnikání soukromými vlastníky a jejich deportacemi a vyhnáními z jejich rodinných statků bude učiněna přítrž tomuto vykořisťování. Někteří soukromí hospodáři budou odstraněni zatčením a odsouzením k trestům na svobodě, jejich manželky a rodinní příslušníci po deportaci budou zaměstnáni v nových bydlištích v zemědělských družstvech, družstva se zmocní ukradených zemědělských strojů a dobytka včetně zemědělských sídel a osvobozený lid bude panovat v zemi. Soudy a veřejné úřady podají pomocnou ruku k této přeměně hospodaření fiktivními rozhodnutími soudů a úřadů, přičemž stačí zemědělci jednoduše zvýšit odvody zemědělských produktů nad míru únosnosti a proveditelnosti a odsoudit ho za neplnění hospodářského plánu. Tedy opět opora v jedné ideji použité jako premisa a realizace následného stavu umožní hlubokou přeměnu hospodaření v zemi a dosažení socialismu.
    Stejně bychom mohli líčit podvodnou realizaci nacionalismu a všech těch „-ismů“, o nichž píše Arendtová ve své stati o ideologii. S těmito ideami „-ismů“ můžeme tedy nakládat tak, že je učiníme předmětem vědecké práce, analýz a odborného zpracování, že se pro nás stanou předmětem vědeckého zkoumání, anebo je po uvedeném způsobu zneužijeme zvolením jediné ideje a jejím přetvořením na výchozí premisu, odpoutáme se od skutečnosti a zkušenosti, opustíme i výchozí premisu a rozvineme cestou dedukce onu neskutečnou, fiktivní a vymyšlenou, klamnou, jakož i zločinnou a nemorální ideologii, analogii výtvoru gnosticismu a nový snový svět.

Josef Plocek