Skutečnost je taková, že již v primitivní kmenové společnosti, když seděli indiánští či jiní domorodci u táborového ohně a rokovali o svých životních otázkách, existovala jakási vládní forma, třebas primitivní a dnešnímu státu nepodobná. Šlo o přímé rozhodování členů lidského společenství, kdy každý účastník tohoto společenského úkonu vyslovoval své mínění, svůj názor a podílel se tak na tvorbě obecného rozhodnutí, závazného pro všechny členy společnosti. Postupem vývoje primitivní společnosti bylo shledáno, že v důsledku vyššího počtu členů společnosti a růstem civilizace a kultury, kdy se objevilo nesčíslné množství nových věcí, jakož i problémů velmi rozumově náročných, tato přímá volba nevyhovovala, byla opouštěna, i když i dnes se vyskytuje v některých státních zřízeních a bylo přikročeno k její výměně za formu zastupitelskou, volbu prostřednictvím zvolených zástupců, reprezentantů lidu, jak je tomu běžně v dnešních zastupitelských demokraciích. Přímá volba byla zachována v referendu a v plebiscitu, které budou naším aktuálním zájmem zkoumání. Jednotlivá data budou čerpána a podávána v citacích a parafrázích z naučných slovníků, internetu a ze „Státovědy a teorie politiky“ Zdeňka Neubauera.

Referendum

     Z uvedeného plyne, že přímá volba prostřednictvím referenda má příliš mnoho negativních stránek oproti volbě nepřímé cestou reprezentativní volby. Nejenže strohá přímá forma je příliš chudá pro potřebu moderní demokracie, pro přísně formulovanou otázku na voliče s předpokladem na jeho menší rozumové schopnosti a menší míru odpovědnosti, ale především je tu skutečnost, že přímá volba může být manipulovaná a zakrývat menší odpovědnost politického reprezentanta, případně politické strany, sledující vždy své zájmy a podléhající lobbistům. To ovšem předpokládá, že voliči musí v nepřímé volbě pečlivě vybrat politickou stranu a příslušného politického činitele, který je nápomocen cíli volby. Volič při nepřímé volbě přes prostředníka musí mít jistotu, že politický činitel voliči nemanipuluje a nehledí pouze na své cíle a zájmy. Přímá volba v moderní době postrádá širší možnosti uplatnění a podle historických dokladů je snadněji politickými činiteli zneužívána. Politik přistupuje k referendu často proto, aby se vyhnul vlastní odpovědnosti a přenesl ji na voliče. V moderní době pluralitní demokratický stát dává vždy přednost nepřímé demokracii před demokracií přímou, tedy využívá pluralitu demokratických orgánů, úřadů a konstitučních složek státu.
     Latinské slovo „referendum“ znamená něco jako „návod“, tj. to, o čem má být podána zpráva. Rozlišujeme obligátní a fakultativní referendum podle toho, zda ve státě určité věci musí být schváleny povinným přímým hlasováním lidu
o některých zákonných opatřeních státu, či zda je státu ponecháno na vůli, zda tato opatření přijme v bezprostřední demokracii v referendu či zda budou přijata zastupitelskou formou v normální konstitucionální demokracii.     Původní forma referenda byla v kmenových lidových zřízeních, kde každá osoba svou účastí na zákonodárné moci dala svůj souhlas k přijetí nějakého zákonného opatření. Ve větších celcích a na vyšším stupni civilizační, technické a právní vyspělosti lidu je však tato přímá demokracie nemyslitelná a obligátní či fakultativní referendum, bude vyhrazeno jen určitým speciálním státoprávním aktům. V České republice např. vstup do Evropské unie byl řešen formou obligátního referenda, neboť se považoval takovýto akt zasahující do státní suverenity za tak závažný, že by se na něm měl podílet přímo všechen lid státu. Referendum
by tak naplňovalo vyšší míru odpovědnosti rozhodnutí a vázanosti. V České republice nabývá větší důležitosti volba místního referenda v určité části naší země.
     Ústavní referendum rozhoduje o přijetí ústavy jakožto základního zákona, zatímco legislativní referendum rozhoduje o legislativní moci zákonodárce. Při dnešní státní vyspělosti v moderních státech a značné pluralitě zákonodárných aktů není divu, že důležitost referend ustoupila do pozadí a stát se řídí výlučně konstitucí, která nepřímou demokracii přenesla do oblasti četných státoprávních institucí. Některé státy si ponechaly fakultativní referendum s požadavkem vyžadovaným určitým počtem voličů. Podle slovníku The Encyclopedia Americana v USA se připouští akt reprezentativního shromáždění lidu pro přijetí nebo odmítnutí lidového hlasování. V USA také musí proběhnout určitá doba mezi platností a účinností zákona a v tomto mezidobí je možné referendum za podmínky určitého počtu navrhovatelů referenda. Podle Encyclopaedia Brittanica v Anglii existuje ústavní a legislativní referendum, obligatorní a fakultativní referendum. Při obligatorním referendu jsou požadovány od legislativy jisté druhy činnosti, obvykle ústavním opatřením, aby bylo přenecháno lidové volbě souhlas nebo odmítnutí. Při fakultativním, opcionálním referendu určitý počet voličů může požadovat peticí lidové hlasování. Tímto referendem může být zrušeno rozhodnutí legislativy. Konzervativní skupiny obyvatel jsou nepřátelské referendu. Referendum jako přímá volba je typické pro Švýcarsko.
     Přímá demokracie je spojena s mnoha průvodními riziky. Otázka, položená v referendu, musí být jednoduchá a krátká, aby jí všichni voliči dobře porozuměli a mohli na ni odpovídat. Toto je však velký požadavek, neboť voliči jsou ve své většině prostí lidé a nelze na nich vždy požadovat úvahu spojenou s odpovědí. Proto není pochyb o tom, že většina položených otázek je takového druhu, že obecná úroveň voličů na ně nikdy nebude schopna podat uváženou odpověď. Tyto otázky a asi jich bude většina se nikdy nehodí, aby na ně bylo hlasováno v referendu.
     Předpokladem referenda je, že volič bude odpovídat v naprosté svobodě a bez jakéhokoli nátlaku či manipulace ze strany tázajícího se. Je možno obecně říci, že autoritativní stát, případně stát despotický a totalitaristický ve své totalitě a v jejím zaujetí nikdy není schopen přistoupit k referendu, aniž by nepodléhal svým zájmům a snahám ovlivnit výsledek referenda. U takového státu je vždy třeba počítat přinejmenším s manipulací, s nátlakem a snahou ovlivnit referendum. Vzpomeňme jen na ovlivnění Weimarských referend v Německu a pozdějších rakouských referend, kdy Hitler se dostával k moci právě manipulací referend. Nikdy se nedá na straně totalitní státní moci, uplatňující použití referenda k dosažení politického souhlasu, vyloučit snaha o dosažení postranních zájmů.
     Otázkou referenda se zabývá Zdeněk Neubauer ve svém díle „Státověda a teorie politiky“ a uvádí, že existují dva druhy otázek, přípustných jako podmínka jakéhokoli právně relevantního lidového hlasování, k dosažení „platných“ hlasů, aby odpovědi byly předem dány taxative, v úplnosti, jmenovitě uvedeny. Jde buď o přímou volbu nebo volbu prostřednictvím reprezentantů. Volební řád pak stanoví, kdy se volební hlas nemůže považovat za platný. V případě přímé volby v referendu voliči se podílejí aktivněji svou vlastní odpovědností, neboť svým hlasem rozhodují o výsledku referenda.
Referendum je pro ně spojeno s větší starostí, zvláště když věci dosti nerozumějí. Účast voličů za tohoto stavu na referendu bude jistě nižší než při obvyklých volbách reprezentativních a z toho důvodu platnost referenda bude nezřídka vázána na splnění účasti určitého procenta voličů, např. 50%.
     Referendum často užívají politici, kteří si jsou vědomi, že se jedná o otázky, které zahrnují zájem všech občanů, mnohdy i jejich potomků v příští generaci, přičemž si politici sami nejsou jisti, co bude vhodnější pro budoucnost a referendem vlastně utíkají od odpovědnosti a chtějí, aby odpovědnost za výsledek referenda nesli voliči, převážná část obyvatelstva.
     Internet uvádí tyto výhody referenda oproti nepřímé demokracii: občané jsou díky referendu lépe informováni, spíše spoléhají na svůj rozum než na své emoce (do jisté míry), při referendu jde o konkrétní a praktické věci, při referendu jsou političtí předáci citlivější k požadavkům občanů, občané si uvědomují svou váhu ve věcech veřejných, na které navazují debaty a průzkum veřejného mínění, posiluje se respekt a úcta občanů k zákonům, občané tak nepodléhají tolik tlaku lobbistických skupin, zvyšuje se plná odpovědnost a podpora občanů ve věcech veřejných, referendum se stává obrazem veřejného míněni o konkrétních věcech ve státě.
     Internet uvádí tyto nevýhody referenda: celek občanů není dosti informován, vítězí spíše emoce než rozum (do jisté míry), političtí zastupitelé jsou rušeni ve své práci, zákony jsou příliš komplikované, výsledek referenda je „ano“ a „ne“, což je velmi nedostatečný výsledek v závažné věci, referendum nedokáže změřit intenzitu přesvědčení obyvatel, referendum hrozí velkou mírou manipulace v rozhodování, referendum představuje malou odpovědnost za výsledek, občany nelze odvolat jako politické činitele v reprezentativní volbě, referendum vyjadřuje momentální a aktuální stav mínění občanů. Není ještě znám vztah referenda ve věcech Evropské unie. Potud referendum.

Plebiscit

     Podle dat naučných slovníků plebiscit je přímé hlasování lidu v otázkách obecné důležitosti a významu pro obyvatele země, i pro jejich potomstvo. Ve státech s autoritativními režimy dává si někdy vláda plebiscitem schválit zásadní rozhodnutí. Tu má plebiscit vlastně povahu projevu důvěry vládnoucímu režimu. Na poli mezinárodního práva označuje se jako plebiscit hlasování obyvatel určitého území o tom, ke kterému státu má být území a obyvatelstvo připojeno. Vzpomeňme na plebiscit o Sársku.
     Internet v této souvislosti připomíná zneužití Hitlerem plebiscitu o
Versaillském diktátu a o Sársku. Internet spojuje plebiscit s historickou vzpomínkou na římské lidové shromáždění, plebejský sněm v Římě od roku 471 před Kr.  Plebejec byl svobodný občan, postrádající vliv na některá politická práva ve starém Římě, na rozdíl od patricie.  Ve středověku plebejec byl příslušníkem lidových vrstev, chudiny obyvatel. V současné době plebiscit téměř z obecné praxe vymizel a setkáváme se s ním jen ojediněle. Spíše však došlo k tomu, že pojmy referendum a plebiscit se užívají promiskue s preferencí v užívání pojmu referenda.

Kritický závěr

     Z uvedeného plyne, že přímá volba prostřednictvím referenda má příliš mnoho negativních stránek oproti volbě nepřímé cestou reprezentativní volby. Nejenže strohá přímá forma je příliš chudá pro potřebu moderní demokracie, pro přísně formulovanou otázku na voliče s předpokladem na jeho menší rozumové schopnosti a menší míru odpovědnosti, ale především je tu skutečnost, že přímá volba může být manipulovaná a zakrývat menší odpovědnost politického reprezentanta, případně politické strany, sledující vždy své zájmy a podléhající lobbistům. To ovšem předpokládá, že voliči musí v nepřímé volbě pečlivě vybrat politickou stranu a příslušného politického činitele, který je nápomocen cíli volby. Volič při nepřímé volbě přes prostředníka musí mít jistotu, že politický činitel voliči nemanipuluje a nehledí pouze na své cíle a zájmy. Přímá volba v moderní době postrádá širší možnosti uplatnění a podle historických dokladů je snadněji politickými činiteli zneužívána. Politik přistupuje k referendu často proto, aby se vyhnul vlastní odpovědnosti a přenesl ji na voliče. V moderní době pluralitní demokratický stát dává vždy přednost nepřímé demokracii před demokracií přímou, tedy využívá pluralitu demokratických orgánů, úřadů a konstitučních složek státu.

Josef Plocek