Ottův naučný slovník: Referendum znamená latinsky návod: o čem má být podána zpráva. Rozlišujeme referendum obligátní a fakultativní.
Dodatek Ottova naučného slovníku: Přímé hlasování lidu o zákonných opatřeních státu. Pravidelným zjevem jest v tzv. bezprostředních demokraciích, v lidových zřízeních, kde každá osoba se zúčastní sama přímo zákonodárné moci. Ve větších celcích státního rozhodování je neproveditelné a běžnější je nepřímá demokracie zastupitelského systému. Ústavní právo lidu rozhodovati hlasováním o prostém přijetí nebo zamítnutí zákona nebo ustanovení, na kterém se usnesla legislativa státu. Ve Švýcarsku fakultativní forma – na čem se rozhodlo nejméně 30tisíc občanů nebo 8 kantonů. V kantonech obligátní, závazné, když všechny zákony a všechna ustanovení přesahují jistou sumu, musí být předloženy referendu. Prosté ano – ne, hlasování tajné.
Masarykův slovník naučný: Ústavní právo lidu rozhodnouti obecným hlasováním o předmětech vyhrazených v ústavě přímému hlasování. Ústavní referendum rozhoduje o nové ústavě, na rozdíl v jiných případech rozhoduje legislativní zákonodárce.
Všeobecná encyklopédie: Přímé hlasování v demokracii. Málo zachované.
Schweizer Lexikon: Souhlas lidu se státním výnosem. Obligátní a fakultativní referendum.  Fakultativní referendum – jen když to vyžaduje určitý počet voličů.
The Encyclopedia Americana: V USA připuštění aktu reprezentativního shromáždění lidu pro přijetí nebo odmítnutí lidového hlasování. V USA musí proběhnout určitá doba mezi platností a účinností zákona a v tomto mezidobí je možné referendum za podmínky účasti určitého počtu občanů navrhovaného referenda.
Encyclopaedia Brittanica: Ústavní na rozdíl legislativní referendum. Obligatorní a  fakultativní referendum. Při prvním jsou požadovány od legislativy jisté druhy činnosti, obvykle ústavním opatřením, aby byly přenechány lidové volbě souhlas nebo odmítnutí. Při fakultativním (optionálním) referendu určitý počet voličů může požadovat peticí lidové hlasování. Tímto referendem může být zrušeno rozhodnutí legislativy. Konservativní skupiny obyvatel jsou nepřátelské referendu (Viz weimarská referenda v Německu, která umožnila Hitlerovi zmocnit se vlády.
Lexikon Universale Encyclopedia: Ačkoli občané v několika státech vyžadují referendum, reformátoři v tom vidí nesnáz. Často je komplikovaná řeč navrhovaného referenda. A co je důležitější, přímé zákonodárství nezamezí mocným jedincům a zájmovým skupinám manipulační politiku v pozadí kampaní získat často souhlas nebo nesouhlas u různých referend.
La Grande Encyclopedia: Referendum je přijetí nebo odmítnutí lidem zákonů, které odhlasoval zákonodárný sbor nebo jeho politický systém, spočívající v tom povolit tyto zákony souhlasem lidu. Referendum vyžaduje jistý počet voličů.

Shrnutí stanovisek naučných slovníků: Latinské slovo „referendum“ znamená něco jako „návod“, tj, o čem má být podána zpráva. Rozlišujeme obligátní a fakultativní referendum podle toho, zda ve státě určité věci musí být schváleny povinným přímým hlasováním lidu o některých zákonných opatřeních státu a zda je státu ponecháno na vůli, zda tato opatření přijme v přímé a bezprostřední demokracii v referendu či zda budou přijata zastupitelskou formou v normální konstitucionální demokracii. Původní forma byla referenda v kmenových lidových zřízeních, kde každá osoba svou účastí na zákonodárné moci dala svůj souhlas k přijetí nějakého zákonného opatření. Ve větších celcích a na vyšším stupni vyspělosti lidu je však tato přímá demokracie nemyslitelná a obligátní či fakultativní referendum bude vyhrazeno jen určitým speciálním státoprávním aktům. V České republice například vstup do Evropské unie byl řešen formou obligátního referenda, neboť se považoval takovýto akt zasahující do státní suverenity za tak závažný, že by se na něm měl podílet všechen lid státu. Referendum by tak naplňovalo i vyšší míru odpovědnosti, rozhodnutí a vážnosti.
     Ústavní referendum rozhoduje o přijetí ústavy jakožto základního státního zákona, zatímco legislativní referendum rozhoduje o legislativní moci zákonodárce.
     Při dnešní státní vyspělosti v moderních státech a značné pluralitě zákonodárných aktů není divu, že důležitost referenda ustoupila do pozadí a stát se řídí výlučně konstitucí, která nepřímou demokracii přenesla do oblasti četných státoprávních institucí. Některé státy si ponechaly fakultativní referendum s požadavkem vyžadovaného určitého počtu voličů.
      V USA se připouští akt reprezentativního shromáždění lidu pro přijetí nebo odmítnutí lidového hlasování. V USA musí proběhnout určitá doba mezi vyhlášením platnosti nového zákona a nabytím účinnosti tohoto zákona.V tomto mezidobí mezi platností a účinností zákona je možné referendum lidového hlasování, které buď přijetí zákona potvrdí souhlasem lidu, anebo je odmítne, a to za předpokladu určitého počtu občanstva.
     Ve Velké Británii při obligatorním referendu jsou požadovány od legislativy jisté druhy činnosti, obvykle ústavním opatřením, aby byly přenechány lidové volbě souhlas nebo odmítnutí. Při fakultativním (optionálním) referendu určitý počet  voličů může požadovat peticemi lidové hlasování. Tímto referendem může být zrušeno rozhodnutí legislativy. Konzervativní skupiny obyvatel jsou referendu nepřátelské. V Německu je dosud v dobré paměti neblahý stav weimarských referend, která umožnila Hitlerovi zmocnit se vlády. Tato referenda proběhla pod nacistickým nátlakem a manipulací, nahradila zcela demokratický ústavodárný proces a řádný chod parlamentní demokracie a konstitucionalismu zaručeného státními institucemi.
     Přímá demokracie je spojena s mnoha průvodními riziky. Otázka, položená v referendu, musí být jednoduchá a krátká, aby jí všichni voliči dobře porozuměli a mohli na ni odpovídat. Toto je však velký požadavek, neboť voliči jsou ve své většině prostí lidé a nelze na nich vždy požadovat úvahu spojenou s odpovědí. Proto není pochyb o tom, že většina politických otázek je takového druhu, že obecná úroveň voličů na ně nikdy nebude schopna podat uváženou odpověď. Tyto otázky, a asi jich je většina, se nikdy nehodí, aby na ně bylo hlasováno v referendu.
     Předpokladem referenda je, že volič bude odpovídat v naprosté svobodě a bez jakéhokoli nátlaku či manipulace ze strany tázajícího se. Je možno obecně říci, že autoritativní stát, případně stát despotický a totalitaristický, ve své totalitě a v jejím zaujetí nikdy není schopen přikročit k referendu, aniž by nepodléhal svým zájmům, představám a snahám ovlivnit výsledek referenda. U takovéhoto státu je vždy nutno počítat přinejmenším s manipulací, s nátlakem a snahou ovlivnit referendum Vedle již zmíněných ovlivnění weimarských referend politické dějiny nás dostatečně poučují o tom, že totalitní nátlak, manipulace, politické ovlivňování nikdy nemůže obstát s požadavkem na svobodnou a nepodjatou rozumovou politickou úvahu. Nikdy se nedá na straně totalitní státní moci, uplatňující použití referend k dosažení politického souhlasu, vyloučit snahu o dosažení  postranních zájmů.

Plebiscit

Ottův naučný slovník: Plebiscit bylo původně usnesení učiněné ve shromáždění plebejců, později usnesení comitií tribunálních, kde plebejci měli převahu. Jde o usnesení lidu, obsahově odpovídající referendu. Je to hlasování lidu, kterým se tento přímo účastní podle ústavy některých států činnosti zákonodárné. Jde buď o případy, pro které je plebiscit jako hlasování lidu předepsán, nebo případy, kdy vláda se může odvolati k lidovému hlasování proti usnesení formálního zákonodárného sboru. O ústavních zákonech není u nás plebiscit přípustný. Ve státech s autoritativními režimy dává si někdy vláda plebiscitem schválit určitá zásadní rozhodnutí. Tu má plebiscit vlastně povahu projevu důvěry vládnoucímu režimu. Na poli mezinárodního práva se jako plebiscit označuje hlasování obyvatel určitého území o tom, ke kterému státu má být území připojeno.
The Encyclopedia Americana: Plebiscit je forma hlasování zavedená ve Francii za napoleonského režimu. Byla to volba celého tělesa voličů ratifikující nějaké legislativní ustanovení.                                                                                         
Encyclopaedia Britannica: Volba voličů v zemi nebo dané oblasti o nějaké specifické otázce, jako je souhlas s převodem suverenity nebo přijetí autority panovníka. Nepodobný referendu, plebiscit  není normální metodou přímé demoktracie.

Neubauerův názor na lidové hlasování, referendum a plebiscit

Jen výjimečně rozhoduje o právních normách nebo jiných státních rozhodnutích lid přímo (plebiscit, referendum). Tak např. lze (nebo je podle ústavy nutno) lidu položit otázku změny ústavy, otázku vydání zvláště sporného zákona o zásadním směru zahraniční politiky, popř. i otázku zřízení nové politické strany apod. Prvním problémem formální demokracie je skutečnost (realita) a zjistitelnost  “vůle lidu”. Právní řád definuje vůli lidu projevenou ústavně, tj. volbami nebo referendem. Otázka kladená lidu i možná odpověď musí býti co nejjednodušší, tak, aby stačil zcela prostý a zjevný (tj. na první pohled zjistitelný) projev každého občana a aby stejné odpovědi bylo možno prostě sčítati a součty stejných odpovědí číselně srovnávati. Proto je nejdůležitější podmínkou jakéhokoli lidového hlasování, aby  možné (přípustné, tj. takové, že to jsou pro výsledek právně relevantní čili “platné” hlasy) odpovědi byly předem dány (taxative).
     Jsou dva druhy otázek, které se mohou klásti lidu: Buď meritorní (otázka, zda určitá norma se má státi státním zákonem, zda určitý politický krok nebo politika určitého směru  se schvaluje apod.) nebo otázka, který jedinec či která skupina má zastávati určité funkce ve státním (širším smyslu, tedy i v tzv. samosprávném) aparátu normotvorném a dosazovacím. V prvém případě (plebiscit, referendum, lidová iniciativa) mluvíme o přímé demokracii a jde zde vždy o hlasování, při němž je jen dvojí možná odpověď: ano nebo ne. Jen ve výjimečných případech lze i při referendu připustiti tři nebo více odpovědí. V druhém případě jde o volbu toliko kandidáty nebo kandidujícími skupinami (kandidátními listinami, politickými stranami), kolik jich platně kandiduje. Kromě toho má volič zpravidla technickou možnost nehlasovati pro žádnou z odpovědí, resp. nevoliti žádnou z kandidujících osob nebo skupin  (neúčastí při volbách, prázdným listem, škrtnutím celé kandidátní listiny apod.). Volební řády však zpravidla prohlašují takové hlasy za neplatné, tj. takovýto volební úkon za nevykonaný čili za právně irrelevantní.

Rozdíly v postupu normálních zastupitelských voleb a referenda nebo plebiscitu

Na rozdíly v postupu normálních zastupitelských voleb a referenda nebo plebiscitu je možno nahlížet jednak z hlediska myšlení občanů a voličů, jednka z hlediska politiků vyhlašujících referendum či plebiscit.
     Občané při normálních volbách založených na zřízení zastupitelském přijímají tento obvyklý průchod celkem klidně. Jsou obeznámeni s běžným postupem a jejich vnitřní reakce jsou navyklé. Ať již jsou dosti informováni o předmětu voleb či nikoli, ať jsou ovlivněni tiskem, dalšími hromadnými sdělovacími prostředky nebo podléhají vlivu billboardů či politickýchstran, jsou si vždy vědomi toho, že ať dopadnou výsledky voleb jakkoliv, nikdy nebudou přímo odpovědni za výsledek voleb a jejich důsledky. Dají sice svůj hlas některým politickým stranám, některým uchazečům o politické funkce ve státě, ať volby dopadnou jakkoliv, nemusí se vůbec znepokojovati při záporném výsledku voleb nějakou osobní starostí. Odpovědnost přece nese poražená politická strana a její aktivní představitelé a svůj podíl voliči na odpovědnosti nijak nepociťují. Je věcí jejich poražené strany, aby se s nastalým stavem nějak vypořádala, další postup bude její osobní starostí.
     Jinak tomu bude v případě referenda, tj. v případě přímé volby, kdy voliči se aktivněji podílejí na referendu svou vlastní odpovědností, neboť oni svým hlasem rozhodli o výsledku. Referendum je pro ně spojeno s větší starostí, když jednak předmětu volební věci tak dalece nerozumějí. Neví přesně, o co se vlastně jedná. Jsou si však vědomi toho, že přestože odpovídají pouze na jedinou otázku kladně nebo záporně, takže jejich znalost věci bude přijatelná, třebaže otázka řeší abstraktnější a vážnější problematiku, než tomu je u běžných zastupitelských voleb, ale hlavně jim dělá starost vážnost věci a uvalení vlastní odpovědnosti za rozhodnutí. Účast voličů za tohoto stavu na referendu bude jistě nižší než při obvyklých nepřímých volbách a nezřídka platnost referenda bude vázána na splnění určitého procenta účasti na referendu, např. 50%.
     Pokud se týče participace politických činitelů na nepřímých volbách, budou se podílet buď na úspěchu nebo porážce, ponesou za to odpovědnost, ale plní přece své obvyklé povinnosti a úkoly. Podle výsledku voleb budou muset se s výsledkem předem obvyklým způsobem vypořádat a při své porážce budou muset z ní vyvodit důsledky.
    Jinak však tomu u těchto politických čiitelů bude u referenda. Poněvadž se při něm jedná o záležitosti závažnější, spojené s určitým rizikem, mnohdy sami politici si nebudou jisti, jak mají v daném případě postupovat a zaujmout stanovisko, není divu, že cítí obavu ze své odpovědnosti za výsledek svého rozhodnutí, zbaví se své odpovědnosti tím, že věc přenesou přímo na voliče s prohlášením, že se jedná o tak závažnou věc, kterou si musí rozhodnout sami občané státu ve svém celku i vzhledem k budoucím důsledkům pro příští generace. Takto za tohoto stavu političtí činitelé nebudou ochotni nésti svou odpovědnost postupem zastupitelské demokracie, utečou od ní a přesunou ji na lid, na občany.
     Avšak ještě jiná okolnost zde hraje důležitou roli. Referenda je totiž mnohdy využito k tomu, aby vedoucí političtí činitelé zneužili referenda ve svůj prospěch, aby tak dosáhli svého cíle a své moci přímou demokracií. Jedná-li se o opravdu vážné záležitosti, kde by tito politici nebyli schopni prosadit své často přímo zločinné záměry na občanstvu zastupitelskou demokracií, zvolí cestu referenda; zločinnou manipulací propagandy si vynutí na voličích přijetí referenda a svých mocenských zájmů, přičemž se jim to zdaří a ve své mysli de facto nenesou za zlo odpovědnost, neboť referendem se přece rozhodl nejvyšší činitel ve státě, politickou manipulací a falešným populismem oklamaný lid ve státě. Stačí zde jen připomenout zneužití veimarských referend v nacistickém Německu, kde Hitler hladce touto cestou dosáhl svého cíle. Referend mohou takto zneužívat v pohnutých dobách nelegitimní vládci zemí, okupanti, usurpátoři apod. Referenda v takových záležitostech dobře poslouží zločinným postupům a cílům.

Plocek Josef