Sledujeme-li v hromadných sdělovacích prostředcích denní život v našem státě, nacházíme mnoho skutečností, které považujeme za významné a rozhodující. Když však přijde takový praktik jako je Dr. Kašparů považovat nedostatek studu u občanů za jednu z nejvážnějších příčin, stojí to jistě za uvážení. Uvádí totiž skutečnost, která je nám běžně známa z dennodenní zkušenosti, ale právě proto jí nevěnujeme dosti pozornosti. Zkušenost takového znalce lidského ducha je nám upozorněním, abychom tuto běžnou věc podrobili hlubšímu zamyšlení. Otázka studu má bližší souvislost s mnoha životními oblastmi a je proto třeba se věnovat těm nejdůležitějším.

         Oblast sexuality: Vrátíme -li se ve svých vzpomínkách do svých dětských let v prvé čtvrtině 20. století, shledáváme snahu o oddělení výchovy hochů a dívek pokud možno zvláště v městských aglomeracích, v samostatných třídách škol pro hochy a dívky, stejná snaha existovala v prázdninových táborech, ve sportovních kolbištích a jinde. Výsledkem bylo, že se vytvářelo oddělené vědomí dívek a hochů a projevovalo se to i v jejich vzájemném styku, v jejich vážném vztahu k sobě navzájem, určitým respektem. Stud hochů a dívek hrál v tomto styku důležitou roli. Ve srovnání s dneškem toto je však již dávná minulost. Dnešní koedukační výchova vede k určitému zhrubnutí vztahů obou pohlaví a k jejich urychlenější dospělosti. Škodlivé důsledky této změny spatřujeme dnes na denním pořádku.

         Hovořit o uvolněnosti mravů za dnešního způsobu života a o nedostatku studu se nutně považuje za mravní mentorování a moralizování a za omezování osobní svobody. Za tohoto stavu důsledkem je naprosté vymizení studu v sexuálních vztazích lidské společnosti.

         Manželský stav a rodinný život: Důsledky zvrácené sexuality se jasně projevují i v manželském stavu a rodinném životě v dnešní společnosti. Příkladů tohoto nežádoucího stavu nacházíme nesčetné množství a zlo spočívá v tom, že tuto zkušenost registrujeme již ve druhé generaci takových manželských svazků a rodin, které dříve byly považovány za nepochybné a bezvadné. Neexistence studu se projevuje mezi manžely, jejich rozvodem, ztrátou vzájemné důvěry, jejich děti jsou postiženy tímto stavem, trpí skutečností, že mají dva i více tatínků a maminek, nevlastních sourozenců, a samy ve svém vlastním životě jsou také silně ovlivněny rozháraností svého prožitého rodinného života, přináší si do svého života rodinného prožitky nedostatku studu v rozháraném rodinném prostředí svého dětství a prožité a zděděné zlo přenáší i do budoucnosti.

         Oblast politiky, vedení státu a veřejných služeb: je markantním příkladem sféry, ve které chybí i ta nejmenší míra studu na straně veřejných činitelů. Stačí jen pohlédnout na občanské hodnocení preference vlády, parlamentu, představitelů soudů, státních zastupitelství a policie a jednotlivých jejich orgánů, abychom si utvořili obraz o jejich výkonech ve službě občanů.

         V této politické a veřejnoprávní oblasti projevuje se ztráta pocitu studu především po stránce pravdivosti výroků a s tím souvisících podvodů. Nejen že tu existuje přemíra populismu, kdy političtí činitelé před průběhem volební agitace ve snaze nalákat co nejvíce stoupenců slibují, že jejich strana zaručuje ve výkonu státních služeb takový postup, který občanům zaručí co největší prospěch, ale sliby dokonce zahrnují i takové obsahy, které je již předem řadí mezi plané sliby, které nebudou a ani nemohou být splněny. Ale politici ve svém celku považují za nepřípustné, aby se přiznali ke svým nedostatkům, a proto se ani nedotýkají vyslovení nějaké sebekritiky po prošlém období své funkce ve vládě. Nepodávají žádné vysvětlené svých chyb a nedostatků a vůbec se za to nestydí, že neplní své slovo občanům. Nanejvýš se uspokojí s tvrzením, že jim ve splnění slibů překážela skutečnost uzavřené politické smlouvy s koaličním partnerem, který nebyl ochoten přistoupit na jejich snahy. Svůj slib ovšem nesplnili a nestydí se vůbec zato. A co je ještě horší, vůbec se nestydí za své zájmy na opatření si zločinné nadměrné a vylhané moci. Tento nedostatek studu u politiků je také příčinou, že tito politici nemají důvěru u občanů a proto je jejich snaha o úspěch ve vládě bez důvěry utopická. Bylo by toho hodně, kdybychom se měli podrobně zabývat otázkou nedostatku studu u vládních činitelů, když stejný nedostatek nalézám v celém státě a u všech občanů. Zde můžeme odkázat jen na všechny lobbystické snahy a na snahy reklamních ekonomických a obchodních činitelů.

         Zamysleme se nad skutečností toho negativního jevu, který nazýváme klientelismem a který nám ukazuje vady nedostatku studu u obyvatel naší společnosti. Funkce řádného zaměstnance veřejné správy má nesporně důležitý a vysoký vztah k obecnému dobru v lidské společnosti. Proto je důležité, jaká v této věci činí rozhodnutí rozhodující činitel politického odvětví státu, např. vedoucí politik politické strany. Měl by se rozhodovat o volbě zaručeného, morálně kvalifikovaného a odborného pracovníka pro službu veřejnosti. V praxi však tento rozhodující politický činitel dává přednost tomu uchazeči, který je schopen získat politické straně co největší počet volících občanů a opatřit straně co největší materiální přínos k dosažení jejího postavení ve státě. Priorita služby občanům je odsunuta na vedlejší místo a zisk zvýšení počtu voličů a úplatek má prvenství ve volbě osoby nového polance. Podle tohoto rozhodnutí pak vypadá výsledný stav politiky ve státě, neboť podobnou snahou jsou vedeny všechny politické strany. Za dosažený výsledek se však nikdo nestydí.

 

 

         Bylo by toho hodně, kdybychom měli interpretovat tezi autora Kašparů, kdy v našem státě nejsou respektovány přirozené společenské formy. Plně by stačil odkaz jen na to, že se chlubíme svým označením demokratického státu, neboť již zde nacházíme tolik nedostatků na naší straně, že ani nemůžeme s klidným svědomím a „bona fide“ tvrdit, že jsme skutečně demokratickým státem. Opomíjíme demokratickou kritiku a přísně demokratický postup v opoře respektu soutěže v zadávání státních zakázek. Nepřidělujeme tyto zakázky na podkladě řádné soutěže, jak to předpisuje demokracie, nýbrž je předáváme čistě autoritativně a autokraticky těm známým dodavatelům, u kterých máme záruku, že se nám budou revanšovat různými úplatky a případně službami pro naši politickou stranu. Odhadem můžeme tvrdit (viz „Dekonverze“ Keller), že desítky miliard korun končí jako forma úplatku na stranických či osobních kontech u bank v zahraničí, kde je záruka, že konta budou k dispozici jen vlastníkům nebo jejich politické straně. Možná, že takto uložená peněžní částka slouží k „přeprání peněz“, je to však částka, které se zmocnili neprávem a měla by být vrácena zpět našemu státu nebo aspoň naším státem zdaněna.

         Stejným způsobem, jak postupují naši političtí činitelé v rámci celého státu, postupují tak i nižší politické složky na okresech a krajích. Také okresy a kraje zadávají svým vybraným dodavatelům státní zakázky za určitou úplatu či službu, dodávka prací se dostane do chodu, a když okres či kraj předá vyřízenou zakázku k vyplacení Evropské Unii a ta tuto zakázku odmítne uhradit (považuje ji za nedoloženou, přehnanou, zločinnou), nakonec ji musí uhradit sám náš stát, tj k tíži občanů, daňových poplatníků, k tíži státního dluhu. Bohužel zde se nejedná jen o jednotlivé případy, jak je patrno z odmítnutých zpráv EU a jedná se o vysoké peněžní částky. Když pak chce vedení státu, aby NKÚ kontroloval tyto přehnané zakázky okresů a krajů, tyto se v politice brání takovémuto postupu kontroly.

         Těch případů je mnoho, kdy zadáváme státní zakázky v ostrém rozporu v nařízeném postupu demokratického státu a přes výtky, upozornění a sankce EU. Příkladem může být zadávání zakázky zájemcům o golf v areálu Průhonického lesa. Na první ráz je patrno, že se jedná o zájem nějaké vyšší a bohatší vrstvy národa, že se také vyhovuje zájemcům z ciziny, jedná se o pokácení části lesa a že prospěch ze zakázky bude sloužit jen nepatrné části naší populace, zatímco urgentnější a sociálnější potřeby zůstanou nevyslyšeny. Když pak vedení EU není ochotno takovouto zakázku proplatit z důvodu nehospodárnosti a možná i zločinu, začne se nadávat EU, která jedině jedná na zájem naší země. A takovýchto neetických a neekonomických požadavků dostává EU mnoho. Zakázky jsou od ní vráceny, nejsou proplaceny, a protože se případně již s pracemi začalo, vynaložené náklady jdou k tíži daňových poplatníků a růstu státního dluhu. Kdo tedy nese vinu na takovémto vyhazování a na neplnění státní povinnosti na jiných úsecích státního hospodářství? Viník se nikdy nenalezne, protože není snaha jej jmenovat a potrestat. Také všechna ta práva na rozvoj společnosti bez respektování přirozených společenských forem jsou požadavkem právě oné minoritní vrstvy občanů homosexuálního zaměření, lékařsky snad ohodnocované pouze čtyřmi procenty občanů ve společnosti. Vždyť přece tato odchylka si nárokuje požadavek v respektování přirozených společenských forem a této vrstvě homosexuálních partnerů se dostávají takové výhody, které jsou oprávněny jen v existenci řádných rodin sledujících své vyžití a splnění přirozených cílů a účelů lidské společnosti.

 

 

         Podepsání „opoziční smlouvy“ Klausem a Zemanem znamenalo konec demokracie a nastolení totalitarismu v našem státě. Přestala účinkovat opozice a její kontrola státu a vedoucích politických skupin, tajným ustanovením č. 513 se dostala veškerá moc do rukou dvou politických stran, Klausovy ODS a Zemanovy ČSSD a začalo prorůstání organizovaného zločinu a korupce do státu. Jestliže protikorupční vyšetřovací orgán ÚOOZ začal vyšetřovat korupci nebo jiný organizovaný peněžní zločin, který se týkal politického příslušníka blízké mocné strany, a to vadilo některé státní složce, toto vyšetřování mohl zastavit vedoucí ÚOOZ, nebo policejní president, příslušný státní zástupce a v neposlední řadě mohl soud vyřknout zproštění obžalovaného pro nedostatek důkazů. Stačilo, když některý z těchto činitelů nezakázal vyšetřovateli pokračovat ve vyšetřování zločinu, když jen ve slovech naznačil, „že se asi nepodaří věc prokázat“ a vyšetřovatel ihned pochopil, že nesmí ve vyšetřování pokračovat, neboť by na to doplatil odvoláním z funkce. Funkce byla lukrativní a vyšetřovatel uvážil, že by již takovou výhodnou funkci nedostal. Všechno to se stávalo. Nic se nezapisovalo, pro jistotu. Vyšetřovatel rovněž věděl, že v podobných případech na nepodvolení se režimu doplatil vyšetřovatel nejen tím, že byl odvolán, ale dokonce byl obžalován z vymyšleného zločinu, dostal se sám do vyšetřování na řadu měsíců, nakonec byl zproštěn nařčení, ale ztracený čas mu nikdo nenahradil ani ztracenou funkci. Mnoho vyšetřovatelů z těchto důvodů raději opouštělo své povolání ke ztrátě kvalitních a zapracovaných policistů. Ale takovýto strach jako vyšetřovatelé měli i pracovníci státních zastupitelství, kde docházelo k jejich propouštění pro „nevhodnost“ pro práci pro stát. V podobném strachu žili i soudci, přestože měli svou nezávislost, kteří byli manipulováni a přemísťováni. Totalitní stát nikoho neušetřil, kdo chtěl jednat podle spravedlnosti a práva a podle svého svědomí. V dobách působení „kmotra“ Mrázka bylo postavení vyšetřovatelů silně nebezpečné, neboť členové podsvětí neváhali připravit takovéto vyšetřovatele života pro svou bezpečnost před spravedlností. Za doby Mrázkovy moci takovýchto vražd bylo kolem třiceti, i když žádná vražda se neprokázala a nechtěla prokázat a policie sama mnohé vraždy prohlásila za sebevraždy, aniž by přihlédla ke skutečnosti stavu a ulehčila si svou práci.

         Zamysleme se nyní nad jedním kazem myšlení českých politiků, který velmi ovlivňuje obecné lidské vědomí a zkresluje občanům pravdu. Uveďme si jej na osobě Miloše Zemana. Ten ještě před podepsáním opoziční smlouvy měl snahu získat z Bamberku nějaké takové informace politického rázu, které by jeho straně ČSSD vypomohly účinně zasáhnout do růstu pozice a moci strany Václava Klause ODS. Nápomocný mu k tomu byl spolustraník Machovec. Získané informace by značně oslabily po svém rozšíření do obecného vědomí postavení ODS. K běžným politickým machinacím užívaným k získání většího počtu voličů by tak přibyla i tato cesta. Když se tento záměr prozradil, Zeman tento svůj úmysl kategoricky popřel, avšak jeho lživost tím nevyvrátil a naopak oslabil sebe. Ódium záměru bylo přeneseno na Machovce jako na obětního beránka, který se dále v té věci odmlčel. Tento způsob získávání politické moci křivým nařčením a využitím vydírání se tak stal v politických stranách obecným. Stačilo vyřknout nějakou lež a získat pro ni obecné vědomí, přičemž poslanec měl ochranu před soudem ve své imunitě. Co na tom, když osočovaný protivník přijde o politickou funkci za cenu lži, když se lež prozradí o řadu měsíců později, když je již cíle získání moci dosaženo. Účel přece „posvěcuje“ prostředky!

         A tak tento způsob získávání moci a pravdy se stal obecným a užívá se i při snaze zbavit se lží svého spolupracovníka, který se mně neosvědčuje, co na tom, když později se lež prozradí, když již splnila své poslání. Političtí činitelé jsou již tak vyspělí, že při vlastním maléru pustí do světa takovou svou volavku, která na čas dá zapomenout na jejich malér.

         Bylo by možno ještě dále uvádět příklady bezmoci občanů v našem státě aktivně bojovat proti přemoci politiky. Bylo by to nošení sov do Athén. Nepomáhá pokles preferencí vedoucích politických stran, kroužkování volebních preferencí, neúčast na volbách, akce Iniciativy. Co tedy dělat? Čekat na zrod a činnost nějakého našeho Gorbačova a jeho českou perestrojku a glasnost, udělat revoltu nebo čekat na nového ducha a odvahu mládeže nebo mravní obrodu nejen zločinných politických a vládních činitelů, ale i všech občanů nebo snad jen modlitba a pomoc Boží? Bezmocnost je zatroleně velká a dosud použité prostředky selhaly a hrozí zmizení ČR do neznáma české Atlantidy.

Josef Plocek