Internet: New Age představuje zastřešující označení pro celou řadu lidí, organizací, akcí, praktik a myšlenek. Skládá se z několika myšlenkových proudů, má svou vlastní a náboženskou interpretaci a dovolává se vědeckých názorů. Obsahem jsou čtyři pilíře:

         Náboženství Orientu. Monistické východní náboženské nauky mají s hnutím New Age společnou představu o jednotě a splynutí. Hnutí nesouhlasí s tradičním pohledem na křesťanství, které podle některých příznivců New Age rozděluje lidi a v historii bylo podle nich příčinou válek a inkvizice. Na druhou stranu je New Age vlastní syntéza tradičních náboženských systémů a hnutí, která se tak odvolává na část křesťanské věrouky a na soudobé křesťanské myslitele (Pierre Teilhard de Chardin).

         Vesmír není podle hnutí pouhý stroj, ale živý tvor, který nepodléhá zákonům mechaniky, ale i kvalitativním vztahům. Tato představa vychází z alchymistického názoru, že hmota je živá a může růst (apiogeneze) a pomocí vhodných postupů může transmutovat do vyšších forem. Totožný je názor materialistické verse „sáinkhji“, jedné ze šesti tradičních indických filosofií. Sdílí jej různé esoterické filosofie a je základem moderního materialismu.

         Třetí pilíř: Nová psychologie: Vychází z tvrzení C.G.Junga, že vědomé „já“ je ponořeno do nadosobního „vědomí“. V lidech je kolektivní nevědomí, kde jsou uskladněny zkušenosti celého lidstva obsahující zkušenosti způsobů myšlení apod. K tomuto materiálu lze proniknout např. ve snách či mystických vyprávěních.

         Čtvrtý pilíř: Znamení Vodnáře a Nové náboženství: Čtvrtý pilíř obsahuje tajné nauky a esoterismus. Jednou z nejznámějších tajných nauk je od dávných dob astrologie. Podle hnutí roku 2000 vstoupilo lidstvo do věku Vodnáře (lat. Aquarius) a to s sebou přináší nový řád, lidskou společnost a náboženství.

         Hnutí má na světě kolem čtvrt miliardy skutečných stoupenců, stává se součástí západní kultury. Jeho vyznavači hledají oporu v různých ekologických organizacích, čarodějnictví, feminismu, ufologii, šamanismu transpersonální psychologii atd. S inexistencí centrálního bodu je ale spojena i nejednotnost a rozmanitost New Age, což může způsobovat mnohé obtíže při pokusech vymezit a definovat hnutí jako takové.

         New Age jako náboženství bez Boha lze obtížně definovat. Není náboženstvím, ale je náboženský, není to filosofie, i když je vizí člověka a světa a klíčem k jejich výkladu, Ale dovolává se „vědeckých názorů“, i když je hledá ve hvězdách. Je to mlhovina obhajující tajné nauky a okultismus, mýtické a magické myšlenky o tajemstvích života, trochu křesťanství, to vše smícháno s názory, které pocházejí z astrofyziky. New Age nemá zakladatele, nemá centrálu, nemá kanonické knihy, nemá vůdce, nemá Boha. Je to jakási „spiritualita“ v širokém smyslu toho slova, spiritualita bez Boha a bez milosti, odpovídá ale „duchu doby“.

         New Age a Novopohanství: New Age programově vytváří syntézu náboženských tradic, kdežto neopaganismus odmítá myšlenku universálních náboženství a snaží se rozvíjet lokální náboženské tradice.

         Dalším rozdílem je „rituál“. V neopaganismu je praktikováno mnoho rituálů, v New Age je příznačná spíše neritualizovaná nebo slabě ritualizovaná náboženská aktivita.

         Posledním rozdílem jsou „kořeny“ daných proudů. Neopaganismus se snaží navrátit k pohanským tradicím, ač je pochopitelně modifikuje a vědomě zpřístupňuje moderní době. New Age pramení v esoterismu a klade větší důraz na východní náboženství. Je více zaměřen na duchovní a sociální reformu západního světa než na obnovení starých náboženských tradic.

         Rozdíl mezi čarodějem, čarodějnicí a čarodějstvím v současné době spočívá v tom, že samotní přívrženci New Age používají spíše označení „craft“, tedy „řemeslo“.

         New Age je širokým inklusivním (uzavřeným) nadkonfesním a synkretickým proudem (synkretismus = přejímání a spojování názorů), myšlenkovým proudem zahrnujícím jednotlivce i menší skupiny členů. New Age chybí snaha o normativitu jak v nauce, tak i v kultu. Chybí společné vyznání víry, centrálních orgánů. Je to proud náboženský, etický a zčásti vědecký.

         Podstatné znaky New Age: Alternativ (alternativní, nadkonfesní), Nový věk, Nastolený paradigmatický posunek (společenské změny), Nové vědomí, Dávná moudrost, Holismus, Snaha o sjednocení protikladů, Feminismus, Sociální angažovanost, Iracionalismus, Božství v nás, Spiritualismus, Důraz na seberealizaci, Jóga, Meditace, Astrologie, Alchymie, Zájem o paranormální jevy (nevysvětlitelné), Kult bojovníka, Reinkarnace, Zrození Boha v nás, Sjednocení, Budoucnost.

 

 

         Založeno r. 1717 v Londýně s úkolem činit lidi moudrými. Má tři stupně: Učeň – má přikázáno mlčet, tovaryš – nemá volební právo, mistr – s dovršením zasvěcení, iniciace. Existují stupně zasvěcení až do 33. stupně. Až do 3. stupně je možná volba nebo zásluha, výše platí jen kooptace a vyzvání ke vstupu od Rady zednářství. Svobodné zednářství využívá středověké utajované rituály starých stavebníků. Gój: hebrejský hanlivý výraz pro křesťana. Odborná tajemství: Astrologie, alchymie, medecína, věda, náboženství, politika, kabalistika (kabala je tajná židovská nauka vycházející z bible, ze středověkého mysticismu, pověry, čarodějství, známá jen zasvěceným).

         Francouzská revoluce: Danton, Mirabeau, Robespierre, Talleyrand, Josef II, Leopold II., George Washington a Benjamin Franklin. Siónské protokoly v 18. a 19. století.

         Svobodní zednáři usilují o rozbití církve, o utopii a scestné ideologie, demagogické organizování davů, revolucionářství, anarchismus, renesance, volnomyšlenkářství, republikánství, parlamentarismus, toleranci, osvícenství, alkoholismus, zbavování majetku církev a aristokracii, znemravňování veřejnosti, vytlačování náboženství svými ideologiemi, uchvácení moci, rovnost, volnost a bratrství.

         Podle Štambacha stav zednářů ve světě klesá (stav v nynější době 8 miliónů členů v USA), v ČR stoupá.

         Americká a Francouzská revoluce vznikla z podnětu zednářů. Morální spoušť vyvolaná vlivem zednářů, mládež holduje omamným látkám, sexu, bují korupce a krádeže, manželství a rodiny se rozpadají, nepřirození vědomí dětí.

         Vztah zednářství k náboženství a k politickým organizacím: Svobodné zednářství není ani náboženskou sektou ani církví ani politickou stranou nebo hnutím. Sjednocuje lidi různé víry a různého přesvědčení. Lóže mají zakázáno jakkoli vystupovat a činit závěry týkající se náboženství nebo politických záležitostí. Svobodní zednáři si sami určují, jaká má být církevní a náboženská příslušnost. Aby bylo dosaženo bratrské jednoty a předešlo se sporům, je v lóžích přísně zakázána jakákoli náboženská a politická diskuse, která by se svou formou mohla dotknout svědomí bratří. Tím, že není organizací ani náboženskou ani politickou, je svobodné zednářství schopno sdružovat lidi různé víry a různého přesvědčení tam, kde je běžné konvenci rozdělovat. Náboženská a politická příslušnost nesmí být brána v potaz při rozhodování o přijetí nových hledajících.

         Zednářské tajemství: Je dvojího druhu: Předně jde o různá poznávací znamení, jimiž bratři prokazují příslušnost k řádu. Svobodní zednáři mají zakázáno sdělovat tato tajemství nezasvěceným osobám. Druhým typem tajemství je emocionální prožitek zednářského rituálu a zkušenost ze zasvěcení a z běžných lóžových prací. Toto tajemství je tudíž svou povahou nezměnitelné, neboť každý je vnímá zcela odlišně v závislosti na svém vlastním vědomí o podvědomém duševním světě.

         Svobodné zednářství katolická církev: Přestože kritici Svobodné zednáře chápou jako náboženskou organizaci, oni sami toto označení odmítají a označují se za bratrstvo. Protož se postoj k náboženství liší podle doby a regionů, mohu svobodné zednáře považovat za různě nábožensky motivované a ti mohou stále vyznávat rozdílná náboženství. Nejednoznačná je pozice zednářství ve společnosti. Na jednu stranu bylo roku 1738 bulou „In eminenti“ papeže Klementa XII. prohlášeno za kacířství, na druhou stranu byli zednáři panovníci i biskupové (napřiklad britský král Jiří IV., spekuluje se ale i o papeži Piu IX., který se však později k řádu nehlásil a byl lóží vyloučen a proklet). Někteří zednáři byli zastánci deismu (deismus jako filosofické učení hlavně 18. století učil, že svět vznikl působením Boha, ale odmítá Boha jako řídící sílu světa, ovládaného jen přírodními zákony), někteří byli židé. Vliv náboženství na činnost lóží je v dnešní době ještě menší. Současný postoj katolické církve k svobodnému zednářství je obsažen v deklaraci Kongregace pro nauku víry „Declaratio de associanibus massonicic“ z roku 1983. Tato deklarace byla vydána v reakci na skutečnost, že nový Kodex kanonického práva výslovně svobodné zednářství nezmiňoval. Deklarace uvádí, že katoličtí křesťané náležející ke svobodnému zednářství se nacházejí ve stavu těžkého hříchu a nemohou přistupovat ke svatému přijímání.

         Přenesený význam: Pojem svobodné zednářství se stal označením, které si oblíbili příznivci nejrůznějších konspiračních teorií. Často se mluví například o tzv. „židozednářích“, což mají být příslušníci spiknutí vedoucího k oslabení klidu a právního stavu ve státě.

         Další spolky blízké zednářství: Vedle zednářů existuje řada dalších elitních spolků, které jsou často uváděny v souvislosti se zednáři. Jsou jimi například: Rotary kluby, Lions kluby či kluby Kiwanis. Jde o společenství lidí, kam se lze dostat jen na pozvání a na základě záruky už stávajících členů. Většinou jde o dobře situované osobnosti - managery, podnikatele, politiky, akademiky, umělce, novináře a státní úředníky či bankéře.

         Rotary kluby: členství není tajné, politici se jím chlubí, většinou jde o politiky pravicové (ODS) a členství je vnímáno jako prestižní záležitost související s byznysem nebo obecně vlivem v regionu. V Rotary klubu neexistují žádné rituály, žádný zákaz prozrazení svých kolegů, stejně jako žádná oficiálně přiznaná souvislost se zednáři. Na druhou stranu mnoho kritiků uvádí, že Rotary kluby jsou jakousi přípravkou na zednáře. S tímto tvrzením bych mohl souhlasit, ale nejde o nic vědomého a funguje to spíše opačně, než že by někdo vstoupil do Rotary s cílem později postoupit dál k zednářům. Rotary se věnuje charitě, členové si vzájemně pomáhají.

         Lions klub je exklusivní společenský klub vyšší vrstvy obyvatel, který může sloužit více účelům. Podobně klub „Lípa“. Někteří považují Lípu pro její sledování lobbistických a ekonomických cílů za druh zednářské lóže.

 

         Už jenom tím, že si někdo založil tajný spolek, tak už v tom je podivný duch, náznak, že by se za nepropustnými stěnami mohlo dít něco nekalého. Samotní zednáři mají volnomyšlenkářské názory, zatímco křesťanství je založeno na hledání pravdy. Žádný římský katolík nebude mít žádné výhrady proti člověku jako takovému, když jej potká a promluví s ním. Je to člověk jako každý jiný. Úplně jiný případ je ten, když se stane věřící člověk členem tohoto tajného spolku. Tím dává najevo, že se zásadami a obřady sympatizuje a to již není dobré. Veškerá náboženství před křesťanstvím byla tajnůstkářská a velmi se podobala zednářství, ale s křesťanstvím přišlo náboženství otevřené, které dává každému člověku možnost podílet se na oslavě vzkříšeného Krista. Navíc v křesťanství jsou si všichni rovní, což v zednářství neplatí. Rozdělení členů do stupňů opěr symbolizuje nesvobodu a nerovnost. Navíc je zde velké nebezpečí tajného jednání proti někomu nebo něčemu, za kterým může stát velká skupina lidí a nikdo o tom nebude mít ani tušení. Další věcí je fakt, že zednáři hlásají své názory pouze v uzavřeném kruhu, zatímco křesťanství je otevřeno pro každého. To jsou asi hlavní rozdíly

         Konspirační teorie (teorie spiknutí): je původně neutrální označení pro jakékoli tvrzení o kriminálním nebo politickém spiknutí. Termín ale časem, nabyl význam pejorativní a je užíván téměř výlučně pro odkazování na okrajové teorie vysvětlující historické nebo současné události, jako výsledek tajného spiknutí skupiny mocných činitelů. Konspirativismus je mentalita a tendence hledat klíč k dění v původních skrytých sil, víru ve spiknutí jako hybnou sílu historie. Teorii spiknutí lze od racionální kritiky odlišit tím, že teorii spiknutí nelze falsifikovat ve smyslu Poppera. Zastánci odmítají protichůdné důkazy.

         Zednáři v Sokole prováděli personální politiku, kdy své bratry jmenovali do ústředních předsednictev i do vedení jednotných žup (lóže Fuegner). Stejně do Skauta. Legalizace potratů prosazují zednáři. Proti rodině, legalizace potratů.

         Rotary: Proto nechápe „Osservatore“, jak mohou být kněží členy Rotary. Zakladatel Rotary byl zednář, i jiní členové Rotary jsou zednáři. Potud Internet.

 

 

          Ad: „New Age“: Stojíme před nelehkým úkolem. Máme koncipovat závěr New Age a máme před očima obsah tohoto hnutí, který je tak negativní a musíme bojovat sami se sebou, abychom se přinutili ujmout se úkolu vytvořit závěr. „Prima facie“ jsou ta slova obsahu tohoto hnutí takovou snůškou nesmyslů a, s odpuštěním, „slátaninou“, že to vyžaduje vnitřní přemáhání se pouštět se do kritického posouzení, které je zcela viditelně negativní. Ale poněvadž New Age je výdobytek moderního myšlení lidstva, výtvor moderny, výraz něčeho, co dnes ovládá lidskou společnost, tak proto přímo k věci.

         New Age spatřuje vinu křesťanství na vzniku válek a inkvizice. Není to příliš jednostranné souzení, zapomínající na historickou skutečnost a na vlivy světských panovníků, krále španělského, které je míněním tehdejším doby, která také nesla odpovědnost za uvedenou vinu dávné minulosti. Toto je totiž stále výtka ze strany nevěřících vůči křesťanství, kterážto výtka byla již v minulosti posuzována a vykládána.

         Pokud se týče charakteru náboženství, je si New Age vědoma toho, že je obtížné jej považovat za druh náboženství, jen proto, že neuznává existenci Boha a přiklání se k uznávání východních forem náboženství. Přitom tato náboženství nijak nevysvětluje, netvrdí, kdy tyto náboženské jsou projevy, výrazem skutečné víry a kdy jen pouhou formou lidského žití.

         Podle New Age vesmír je živý tvor, poněvadž podle alchymie je hmota živá. Není to příliš odvážné tvrzení opřené jen o zastaralou a neplatnou alchymii a podepřené nějakou esoterickou indickou naukou, blízkou materialismu? Lidstvo je totiž již od nepaměti přesvědčeno o neživé hmotě a stará alchymie ani esoterické myšlení indické nás neuspokojuje. Ostatně časté opírání se o esoterismus ze strany New Age není na místě. Podle naučného slovníku „esoterský“ znamená „tajemný“, „nezasvěcencům nepřístupný“, „skrytý“ (na rozdíl od „exoterický“, určenu pro širší okruh, pro veřejnost) vyžaduje, aby nás někdo „inicioval“, poučil, a tím někdo je New Age.

         Nové náboženství, které avizuje New Age, někteří považují za novopohanství, avšak je tu určitý rozdíl mezi nimi. Novopohanství se vrací ke starým bohům, zatímco New Age buduje na esoterismu, třebaže si přisvojuje různé části od dřívějších náboženství cestou synkretismu, spojováním a přejímáním cizích názorů. Přijímá i pozměněnou podobu „šamana“, „čaroděje“, okultismu a mythu.V existenci tohoto synkretismu je možno také trochu pochopit, proč někteří noví novici nového náboženství, vědy a filosofie přijímají jejich podobu v New Age.

         Mohli bychom ještě dlouho rozebírat vady uvedené stati New Age, uvažovat o tom, že podle sdělení „postmoderny“ tato a New Age vlastně jedno a totéž jsou, varovat před ní, litovat, že již neexistují seznamy „libri prohibiti“ a toho, kdo by je pálil a ničil a být jenom dárcem té rady, že je třeba zůstat při vlivu takových excesů, jako je New Age, milovníkem svého selského rozumu a vyhýbat se jakémukoli styku s naukou New Age.

 

         Ad Svobodní zednáři: Svobodní zednáři zdůvodňovali svůj vznik a existenci tím, že jejich cílem je povznesení moudrosti a vzdělanosti svých členů. Poněvadž však se navenek projevovali svými idejemi jako náboženská sekta, církev katolická je považovala za novou náboženskou sektu, která vystupuje navenek svými idejemi a morálními postoji a byla opatrná nějak kladně pohlížet na jejich aktivitu. Zednáři však ubezpečovali lidskou společnost, že nejsou žádnou náboženskou organizací a že se vzájemně se svými členy považují pouze za bratry. Poněvadž však se svobodní zednáři projevili negativně navenek svými tajemstvími a představili se jako přímo tajnůstkáři, stali se podezřelými, a to nejen církvi katolické, ale i celé politické a státní společnosti tehdejší doby. Lidská společnost státní i náboženská pozorovala, že svobodní zednáři zasahují mocně a do obecného dění, že však nelze dostatečně pochopit jejich cíle, které se projevovaly jen svými důsledky. Členové zednářství totiž velmi důsledně zachovávali svá přikázaná tajemství. Vedení svobodných zednářů totiž bylo tak opatrné na prozrazení svých cílů, že jejich členové ani sami na tajných sezeních lóže nesměli se projevovat jako stoupenci různých politických směrům, aby se tím neztratila celková harmonie styku členů zbytečnými spory jednotlivců. Rozhodnutí lóže, ať se týkalo jakékoli politické otázky, však bylo jednotné a pro všechny členy závazné.

         Závazek zatajení členství ve svobodných zednářích vázalo všechny členy, pokud si to přáli, takže obecná veřejnost ani nevěděla, kdo je a kdo není členem této zednářské obec. Stejná tajemnost a mlčenlivost panovala i u všech cílů, kterém byly sledovány svobodnými zednáři, takže tehdejší církev katolická i stát se mohly jen dohadovat, co zednáři asi sledují, ale jistota zde nebyla dostatečná. Důsledky však byly zřejmé. Není třeba vyjmenovávat všechny negativní činy a postupy svobodných zednářů, o kterých hovoří již tento článek. Stačí jen vzpomenout, že když kdysi navštívil francouzský velmistr zednářů naši zemi, pochlubil se, že francouzský právní stav úpravy interrupcí byl dílem zednářů.

         Utajení osob a činnosti svobodných zednářů vedlo k tomu, že se ztratila možnost hledat toho nebo ty, kdo za určité činy odpovídají. Člen zednářské lóže nepociťuje nějakou odpovědnost za své rozhodování, poněvadž je přesvědčen, že tato odpovědnost přísluší organizaci zednářské, která rozhoduje a on jako její člen jen plní své povinnosti. Ovšem pro organizaci svobodných zednářů otázka interrupcí není problémem, poněvadž je to věc patřící do oblasti morality, což je pro ni záležitostí jejích pronásledování. Tak ani samotní zednáři ani jejich organizace si nepřipouštějí starost o otázku odpovědnosti v tomto ohledu.

         Katolická církev však také oponuje zednářství ve věci rovnosti člověka a jeho svobody. Zatímco zednářství staví na nerovnosti lidí, neboť zednářský tovaryš a učeň nikdy nemůže se rovností shodovat s rankem zednářského mistra a ani obyčejní lidé nemají takové hodnostní postavení jako člen zednářské organizace. Po této stránce křesťanství vychází z naprosté rovnosti všech lidí a to jak před Bohem, tak i před státem a lidskou společností.

          V tajnosti svobodného zednářství však spočívá ještě velké nebezpečí jak pro církev katolickou, tak pro stát a celou lidskou společnost, totiž nebezpečí vzniku nějaké konspirační teorie, konspirativismu, které může vážně ohrožovat bezpečnost lidské společnosti. Existuje-li taková tajnost a tajuplnost, které mohou vést až k zániku celé části společnosti, není-li stav smýšlení lidstva tak snadno čitatelný jako v otevřené společnosti, jakou můžeme mít záruku, že se nějaké takové hnutí nerodí skrytě pod tímto tajným pláštíkem? Vždyť nespokojenost se stavem politiky a hospodářského stavu ve státě může vždy existovat a lidská společnost nemůže být nikdy uchráněna před takovým zlem. Vždyť jak Francouzská revoluce, tak i americká, byly dílem zednářství.

         Nebezpečí tajnosti v existenci svobodného zednářství spočívá také v tom, že se tím znemožňuje volný průchod a pohyb informací, takže lidé nemohou ve svých plánech a odhadech stavět na pevných skutečnostech, které jsou utajeny a jejich plány a prognosy postrádají realitu. Za stavu vlády zednářství takové pravdivé tvoření závěrů chybí, neboť informace o skutečnosti vlastní především zednářská organizace a ostatní společnost je o tuto realitu ochuzena.

         Bula Klementa XII. z roku 1738 prohlásila svobodné zednářství za kacířství a členství v zednářství bylo dokonce odsuzováno církví vysokým trestem vyobcováním z církve, exkomunikací. Když církev vytvořila nový Codex Iuris Canonici, byly církevní nejvyšší tresty exkomunikace sice omezeny a zednářství již nebylo zařazeno do trestů pro katolické členy církve, ale již Deklarace Kongregace pro ochranu víry z toku 1983 uvedla po katolíky členství v zednářství jako hříšné těžkým hříchem. Tento stav trvá dodnes a tím je také odsouzena existence zednářství.

         Připojme ještě krátkou poznámku k existenci klubu Rotary. Je více katolických podnikatelů, kteří se hlásí k rotariánům. Dávají přednost tomuto společenskému klubu, který jim přináší možnost určitého společenského vyžití ve společnosti s jinými podnikateli, nacházejí v nich vždy přátelství a v případě potřeby i jakousi pomoc a radu v podnikání. Poněvadž ve světě jich existuje několik desítek milionů, rádi se k nim při svých pobytech v cizině hlásí a navštěvují je v jejich společenstvích. Církev katolická toto členství v Rotary klubu neodsuzuje expressis verbis jako členství ve společnosti zednářů, její postoj je však odměřenější. Je si totiž vědoma toho, že původní zakladatel Rotary byl zednář, že Rotary kluby v určitém ohledu, třebaže nejsou vyloženě tajné a nemusí mít ani všechny negativní a morální vztahy společné jako zednářská společnost, přece je skutečností, že někde členství v Rotary předchází členství v zednářství, že často jedna a táž osoba je současně členem i zednářské organizace i Rotary klubu.

         To je asi tak všechno, co bychom mohli říci k danému tématu.