Gender jako frontální útok na rodinu.
Na počátku adventu vydali biskupové na Slovensku pastýřský list o rodině, především před tzv. genderovou ideologií. Některá světská média kriticky komentovala poměrně ostrý tón listu a jiní se pozastavovali nad tím, proč se Církev k těmto tématům vyjadřuje.
Domnívám se, že je nejvýš na místě, aby se Církev k těmto záležitostem jasně a zřetelně, tedy mnohdy i poměrně tvrdě, vyjádřila. Církev žije uprostřed tohoto světa a musí reagovat na aktuální výzvy. Ano, musí číst Boží slovo ve světle aktuálních témat. Především pastýři Církve musí v tom nejlepším smyslu slova číst znamení doby, tedy reagovat na aktuální problémy.
Co to znamená gender? List slovenských biskupů poměrně jasně a jednoduše ukazuje, o co se v genderové ideologii jedná. Pod zdánlivě pěknými hesly o rovnosti a rovných příležitostech se skrývá obsah, který je v zjevném rozporu s křesťanským chápáním člověka.
Jedním ze základních východisek křesťanské antropologie je, že člověk je stvořen jako muž a žena (Gn 1, 27). Tito dva jsou si rovni ve své důstojnosti před Bohem a mají se navzájem doplňovat. To se snaží genderové pohledy na člověka popírat, když oddělují mužskost a ženskost ve smyslu tělesném, kterou nemohou popřít a ve smyslu sociálních rolích muže a ženy. Právě do sociálních rolí se v životě promítají určité způsoby chování a činností, které jsou převážně typické pro muže, nebo naopak pro ženu. Kupříkladu pro většinu mužů je obvyklé, že se zajímají více o politiku, auta, stroje nebo sport spojený se soupeřením. Pro většinu žen je typické, že se více zajímají o lidi, o mezilidské vztahy a je pro ně běžnější altruismus a touha pomáhat druhému člověku. Toto vše se však genderové nauky snaží bourat, když označují tyto obvyklé charakteristiky mužství a ženství za tzv. „genderový stereotyp“ a pouhý sociální konstrukt, který je třeba změnit. K tomu se kromě indoktrinace dětí ve školách snaží využívat i další nástroje státního aparátu a médií. Zastánci genderové ideologie často mluví o „lidských právech“ a „právech dítěte“, mnohdy však jde o jednání, které dítěti ve skutečnosti škodí.
Nová zákeřnější forma marxismu: Velmi silně napomáhá propagačnímu boji feministických a genderových skupin to, že se jim díky pomoci velké části liberálních médií podařilo vykreslit ženu jako tu, která je obětí mužské dominance, diskriminace a často i útisku a násilí. Polský filosof Ryszard Legutko definoval v jednom svém textu celý systém genderové „vědy“ větou: „V minulosti byly ženy diskriminovány, to je špatné a je nutno to změnit“. To se neustále opakuje v různých variacích. Ano, za konceptem odvěkého antagonismu (protivnictví) mezi zotročujícím mužem a zotročovanou ženou může vnímavější čtenář feministických autorek slyšet marxistickou koncepci o zlých kapitalistech tyjících z práce vykořisťovaných dělníků.
Zdá se, že máme co do činění s novými projevy marxismu. Právě lidé ovlivnění staršími i těmito novějšími formami marxismu, mnohdy spojení se studentským revolučním hnutím roku 1968, jsou těmi, kteří tyto své pohledy prosazují v mezinárodních institucích. Naposledy jsme to mohli vidět na půdě Evropského parlamentu ve snaze o prosazení zprávy o sexuálních a reprodukčních právech, přiopravené portugalskou socialistkou E. Estrelovou. Právě v této zprávě se velmi často mluvilo o hlavním směru genderu, o povinné sexuální výchově již na prvním stupni škol, o „právu“ na potrat atd. Je zřejmé, že marxismus ve formě socialismu v podobě, v jaké zde byl v druhé polovině 20. století, se nevrátí. To, co nám naopak reálně hrozí, jsou právě tyto nové, zdá se mnohem zákeřnější formy marxismu než ta, která stála na sovětských tancích.
Co hrozí rodině? V čem je největší nebezpečí genderové ideologie, která se navíc mnohdy úzce spojuje s propagací homosexuálního životního stylu? Je to právě útok na rodinu. Domnívám se, že přežití zdravého jádra společnosti a také Církve v naší zemi v období reálného socialismu bylo možné díky tomu, že se komunismus nedostal do rodin. Ve škole nám říkali něco o VŘSR (Velké říjnové socialistické revoluci), Leninovi, tzv. vědeckém světovém názoru atd., ale v rodinách jsme se dozvěděli pravdu. Ano, právě díky tomu se uchoval zdravý základ u části společnosti a národa, v kterém byli nemalou podmnožinou věřící v Pána Ježíše Krista. Když se však dnes snaží zastánci feministické a genderové koncepce přesvědčit muže, že není nutno, aby se choval jako muž, a ženu, že se žena nemá chovat jako žena, hrozí, že mnozí lidé se tímto nechají ovlivnit a základ společnosti – zdravá a fungující rodina – bude zásadně narušen.
Pokud se děti místo výchovy od maminky dají do jeslí, pokud se místo rozhovorů v rodinách budou děti již na prvním stupni škol indoktrinovat sexuální výchovou pod vlivem homosexualistické a genderové ideologie a lidé v rodinách na sebe nebudou mít čas, hrozí rodině velké nebezpečí. Je jistým rizikem, že se děti přestanou od svých rodičů učit rolím muže a ženy, resp. otce a matky. Velkou část dne totiž budou v jeslích a mateřských školách, a když bufou s rodiči formovanými genderovou ideologií, naučí se pouze jakési nejasné sociální roli. Pokud se tyto nezdravé názory a způsoby chování dostanou dovnitř do rodin, je to pro budoucnost velkým nebezpečím.
Jak nebezpečí čelit? Zmíněný pastýřský list připomíná, že za ušlechtilými slovy se mnohdy skrývají špatné cíle. Slovenští biskupové zdůrazňují, že zastánci genderové ideologie často mluví o „lidských právech“ a „právech dítěte“, mnohdy však jde o jednání, které dítěti ve skutečnosti škodí. List také hovoří o souvislosti genderu se „sodomskou ideologií“ a varuje rodiče před zneužitím učitelů a škol právě pro indoktrinaci dětí těmito ideologiemi.
Myslím, že nejlepší prevencí těchto neradostných perspektiv je jistá ostražitost, ke které nabádají slovenští biskupové. Kromě toho je nutné otevřeně mluvit o stejné důstojnosti každého muže a každé ženy před Bohem. Na straně druhé však také musíme hovořit o rozdílech mezi mužem a ženou a jejich vzájemném doplňování se. Tato komunikace musí vycházet ze strany Církve a jejích pastýřů, ale také musí probíhat ve farnostech, společenstvích, a především se všemi generacemi v rodinách. Potud PhDr. Mgr. Cigánek, vikář farnosti Beroun a Kaplan Svatojanské koleje.
Teoretická a čistě spekulativní morální otázka bezpracných zisků.
Je více případů, kdy někteří občané bez odpovídajícího nasazení pracovního a tedy bez zásluhy získávají majetkové výhody a jsou obohaceni. Někdy se to děje cestou čistě spontánní, aniž by občan nějak usiloval o dosažení nějakého zisku, jindy také přiloží určitým způsobem ruku k dílu, aby se podílel na vzrůstu majetku. Je otázkou, kdy takovýto občan je obohacen bez pracovního úsilí a zda jeho postoj nenaráží na nějakou mravní normu pro nabytí majetku bez vlastní zásluhy. Tato naše otázka je čistě teoretická, morálním kodexem neřešená a nevymyká se otázce pojímané „cum grano salis“.
V tom smyslu je třeba také přijímat slova zde uvedená jako hypotetické závěry. Z bezpočtu možných případů jsou vybrány jenom tři eventuality.
Nález zakopaného pokladu na vlastní zahradě: Dejme tomu, že jde o takovýto případ: Vlastník domku a zahrady při práci na zahradě nalezne zakopaný poklad, o jehož existenci, původu a vlastníku nic neví a stát si ani v právu nestanovil, že nalezené neznámé předměty jsou vlastnictvím státu a nikoli nálezce. Šťastný nálezce ani neví, zda žije ještě dřívější vlastník zahrady a domu, zda žijí nějací jeho příbuzní jako dědici ze zákona, ani po jejich existenci nepátrá, byli to snad nějací Židé, kteří skončili ve vyhlazovacím táboře a jejich potomci jsou neznámí?
Za tohoto stavu nálezce pokladu je vlastníkem „bona fide“ neznámého pokladu neznámého vlastníka, poněvadž je vlastníkem domku a zahrady, patří mu vše, co je na zahradě, pod zahradou a domkem. Je-li si vědom toho, že veškeré materiální statky jsou poskytnuty Bohem lidu jen do správy a že zbohatl o hodnotu pokladu bez vlastního přičinění a že tedy jde o dar nebes, měl by toto nějak projevit darem chudým a potřebným a méně šťastným. Toto je lidské stanovisko, na stanovisko Boží se musí čekat až do posledního soudu.
Rozdílnost hodnoty pozemků v extravilánu a v intravilánu: Naučný slovní cizích slov vymezuje pojem „extravilánu“ jako území v územním plánování jako území obce nebo sídliště okrajové, jako vnější území mim vlastní zástavbu, na rozdíl od „intravilánu“, území zastavěné domy a stavbami. Tento rozdílný pojem má své důsledky v tom, že pozemky v intravilánu jsou mnohonásobně dražší z důvodů hospodářských a ekonomických, zatímco pozemky v extravilánu jsou pouhými poli, pozemky nezastavěnými. Když se totiž obec a město rozroste co do počtu obyvatel, je nutno posunou hranice obce v plánování tak, aby prostory intravilánu umožnily postavení dalších domů pro obyvatelstvo usedlosti. O vymezení obou druhů hodnoty pozemků rozhoduje suverénně obec či město ve svém plánování hranic obce a tím také o tom, že z majitelů pozemků v extravilánu se rázem stanou lidé bohatšími, majetnějšími. Je proto samozřejmé, že jednorázový akt pozemkového úřadu o rozšíření obce a města se stane příležitostí morálně narušených lidí k úsilí o dosažení bezpracného zisku a zbohatnutí za použití politický machinací, peněžních a korupčních deliktů, a to jak na straně veřejných činitelů pozemkového úřadu provádějících vyhotovení plánu na rozšíření obce a města, tak i na straně podvodných podnikatelů. V praxi probíhá tento proces asi takto:
Z pozemkového úřadu unikne informace, že se bude rozšiřovat obec či město a že okolní pozemky polí se stanou pozemky zastavěnými čili hodnotnějšími. Podvodní podnikatelé musí proto zjistit, na které světové straně se bude obec rozšiřovat a kterých pozemků se proto jejich zhodnocení bude týkat. Po tomto zjištění podnikatelé začnou tyto pozemky od jejich vlastníků vykupovat a boudou ochotni zaplatit i poněkud vyšší cenu za pole, protože vědí, že toto pole se stane stavebním pozemkem a jeho investice se mu koupí pozemku vyplatí. Zločinný podnikatel může na vlastníka pozemku působit nejen korupcí, ale i vydíráním, má-li k tomu možnost. Původní vlastník pozemku, který nevěděl o zhodnocení jeho pozemku, bude z hlediska budoucího poškozen a okraden. Podnikatel velmi zbohatne a přitom jeho bezpracný zisk nebude ani zdaněn. Přece zaplatil za koupi všech pozemků, které v této akci vykupoval od jejich vlastníků, běžnou a spravedlivou cenu a ke zhodnocení pozemku došlo až po jeho koupi od jeho vlastníka.
Tento příklad ukazuje, jak zdánlivě právem podložené jednání může vést k takové křiklavé nespravedlnosti, kdy zločinný podnikatel za pomoci korupce vlastní i obecního úřadu, zdánlivě tedy zcela „lege artis“, proběhlo takovou řadou zločinů a chyb, podnikatelovo konání na obohacení nebylo daňově zpoplatněno a došlo k tolika četným zločinům. Kdyby původní vlastník své pole neprodal, i on by byl obohacen vzestupem ceny pozemku, ale šlo by o jednotlivý případ obohacení zařazením pole do intravilánu. Je třeba jen politovat, že nikdo z pachatelů podvodu nebyl odsouzen a potrestán a zločinný podnikatel i přední činitel na pozemkovém úřadě zůstávají ctihodnými občany státu. Lidstvo se nemůže oprostit od toho, že početně vzrůstá, že se extravilány mění v intravilány, smutné je však to, že tyto změny probíhají, aniž by takto vzniklé bezpracné zisky byly provázeny zdáním spravedlivého práva kryjícího velké zločiny těch, kteří nedbají na morální normy.
Soros znovu učí, jak vydělávat. Tento článek publikoval v Lidových novinách dne 15. února s dovětkem, že George Soros vydělal na poklesu japonského jenu téměř miliardu dolarů. Článek popisuje postup Sorosův takto: Při kurzu 80 jenů za dolar čeká spekulant, že jen bude oslabovat. Půjčí si proto například 100.000 jenů s tím, že je v budoucnu vrátí, a okamžitě za ně nakoupí dolary. Získá 1250 USD. Kurz poté opravdu klesne na hodnotu 90 jenů za dolar. Spekulant za svých 1250 dolarů nakoupí jeny (při novém kurzu 90 jenů za dolar). Získá 112.500 jenů. Vrátit jich ale musí jen 100.000, takže na spekulaci vydělal 12.500 jenů. Opakovaným postupem Soros tímto způsobem vydělal téměř 1,000.000.000 jenů.
Na pokles měny lze vydělat mnoha způsoby. Při nejjednodušším z nich –tak zvaném „shortselling“ – si spekulant půjčí určitý objem peněz v měně, u níž očekává pokles. Poté spekulant za balík nakoupí jinou měnu. Když mu sázka na pokles vyjde, získá při zpětném nákupu původní měny peníze navíc, v opačném případě prodělává.
Když například spekulant větří při kurzu 80 jenů za dolar propad jenu, půjčí si 1.000 jenů. Poté za ně nakoupí dolary. Poté dolary na hodnotě 85 jenů za dolar vymění za jeny, a získá tak 1062,5 jenu. Sázka tak spekulantovi vynesla přes 60 jenů. Fond George Sorose si díky podobné spekulaci přišel na téměř miliardy dolarů. Další balík mu vydělaly i akcie, které zaznamenaly prudké zhodnocení. Potud Lidové noviny
Uvedený citát článku z novin nám dokládá, jak finanční magnát bez pracovní zásluhy, pouhou manipulací počítačem, využitím poklesu hodnoty měny, dosahuje pohádkového bohatství. Článek pouze objasňuje technickou stránku uvedeného postupu, neklade si však otázku, zda takovýto postup odpovídá morálním normám, spravedlnosti, zda a kdo je postiženým finančně tímto postupem, článek uvedený postup dále ani nekomentuje a nehodnotí, takže se zdá, že s tímto postupem souhlasí nebo jej nezavrhuje, že je to běžný způsob opatřování si výdělek a živobytí.
Vzpomínám si, jak mně jednou univerzitní profesor národního hospodářství JUDr Václav Chytil, žák a přítel profesorů Weyra a Engliše, sekretář Engliše na Národní bance, vyprávěl o tom, jak Národní banka si zjišťuje pro svou potřebu a potřebu státu hodnoty různých vedoucích světových měn, kupuje tyto cizí peníze a prodává, při čemž získává značné finanční částky. Dělá prakticky to, o čem se mluví v souvislosti se Sorosem v našem článku. Rozdíl je však v tom, že to činí v zájmu státu, nikoli v soukromém obohacení.
Zamyšlení nad aktivitou Sorose v nás vyvolává řadu vážných ekonomických, právních a morálních otázek, často týkajících se i peněžních zločinů a korupcí. Domníváme se, že po stránce morality by příslušníci naší katolické církve měli těmto otázkám věnovat pozornost, neboť pochopení těchto problémů a jejich dopad do řádu morálního spadá do jejich kompetence. Podvod a krádež nespočívá totiž jen ve vytažení peněženky z kapsy občana, jak o tom běžně hovoří dostupné učebnice morálky, nýbrž vysoký stupeň vzdělanosti nás nutí, aby naše pochopení věci bylo na výši soudobého vývoje vzdělanosti. Pokud se týče samotného Sorose, je nám známo, jak se podílí na růstu vzdělanosti mladých studentů.
Josef Plocek