Společnost celosvětově stárne, a tento proces se bude ještě prohlubovat. Podle odhadu sociálního odboru Spojených národů dnešní počet 90 milionů lidí nad 80 let v roce 2050 vzroste na 370 milionů, mezi nimiž budou 2,2 miliony stoletých. K tomu přistupuje skutečnost, že senioři ztrácejí v moderní společnosti bývalé významné postavení, příliš se s nimi nepočítá a jsou vytěsňováni z rozhodovacích pravomocí. Proto se právem mluví o krizi středního věku, která postihuje zvláště citlivé jedince a zvyšuje pocit osamocenosti a zbytečnosti. To věděl už filozof Blaise Pascal, když napsal: Nic není člověku nesnesitelnějšího než být bez zájmu, bez práce… bez nějaké činnosti. Pak cítí svou nicotu, svou opuštěnost, svou nedostatečnost, svou závislost, svou bezmoc, svou prázdnotu. A ihned zachvátí jeho duši nuda, zasmušilost, smutek, soužení, mrzutost a beznaděj.
O hodnotě a důstojnosti seniorů a o tom, že mají mnoho co říci a ještě mohou společnosti mnoho dát, jednalo v Hradci Králové páté celostátní setkání animátorů seniorů; ti pomáhají starým lidem, aby prožívali svůj věk aktivně a ve světle víry, v plnosti života založeného na skále, kterou je Ježíš Kristus. Tato pomoc je o to důležitější, že současná společnost je plně zaměřena na výkon a jako ikonu vyznává člověka věčně mladého. Kdo tyto vlastnosti postrádá, dostává se  do izolace. Staří lidé trpí často neschopností změnit svou situaci a prožívají období předčasného stárnutí. Přednášek a diskusí se ve zmíněném setkání účastnilo na 150 animátorů z celé republiky. Po oba dny převládalo přesvědčení, že stárnutí nemusí znamenat společenskou i lidskou degradaci, protože má své vlastní hodnoty a léty získanou moudrost. Proto mají v křesťanských společenstvích své místo a jsou pro ně užiteční. Podle Jana Pavla II. zůstávají jeho plně platnými členy a jsou povoláni, aby k jeho rozvoji přispívali svým svědectvím, modlitbou a pokud možno i činností.
Teolog Romano Guardini byl přesvědčen, že starý člověk vidí vzájemné spojitosti, rozpoznává, jak spolu navzájem souvisely jednotlivé dispozice a výkony, úspěchy a prohry, odříkání, radosti a těžkosti. Pochopí, že to všechno dohromady vytvořilo krásnou skladbu, kterou nazýváme ´lidský život´. Hradecké setkání poukázalo na nutnost katechezí, které přivádějí starého člověka k objevu Boha, který je především láskou. O ní svědčí Písmo na řadě míst a vede k hlubšímu poznávání obsahu křesťanské víry. Pokud pomůžeme seniorům v účasti na liturgické a svátostné modlitbě ve společenství věřících, prokážeme jim velkou službu a přiblížíme tak podstatu radostné zvěsti evangelia. S tím souvisí povinnost pomáhat seniorům k živému pochopení, že i oni mají úkol předávat světu Kristovo evangelium, neboť tuto odpovědnost jim ukládá jejich víra.
Je zajímavé, že mnozí se přibližují k Bohu a lépe ho poznávají až v tzv. třetím věku. Právě v tomto období je jim možno pomoci, aby prohloubili svůj duchovní život. Nahromaděné zkušenosti jim pomáhají chápat omezenost a dočasnost věcí tohoto světa a cítí potřebu nově prožívat Boží přítomnost. Různá zklamání, která prožili, je učí více důvěřovat Bohu než lidem. Získaná životní moudrost může prospět nejen rodinným příslušníkům, ale celé obci věřících. Musejí ovšem odolávat pokušení hledat útočiště ve vzpomínkách na minulost, která se už nevrátí. Získaná vnitřní svoboda jim pomáhá včlenit se aktivně do společnosti, bránit se izolovanosti a pesimismu a přijmout vývoj takový, jaký je. Víra jim pomáhá hledět do budoucnosti s důvěrou. Vším tím mohou účinně obohatit církev, vydávat svědectví víry a naplnit tak slovy žalmisty, že ještě v šedinách ponesou plody a zůstanou statní a svěží.
Pokud jim to umožní zdraví, mohou prokazovat církvi službu svou činnosti ve farnostech, při bohoslužbě, návštěvami nemocných, charitní aktivitou; i v  pokročilém věku by neměli zapomínat na stálou povinnost modlit se za církev, za její apoštolát  i za potřeby ostatních, a případné vlastní těžkosti přijímat s trpělivostí a s důvěrou v Boží lásku.
Žeň je sice hojná, ale dělníků málo – i tato Ježíšova slova zazněla na setkání animátorů. Dají se použít i na pastoraci lidí třetího věku, tedy na oblast, která svým rozsahem vyžaduje velkorysou a nadšenou práci. Vede totiž k nalezení oné plnosti života v každém období, který je založen na skále, kterou je Ježíš Kristus. Jak napsal Jan Pavel II., celý život křesťana je jakoby velkou poutí do Otcova domu, kdy stále znovu objevujeme svrchovanou Boží lásku ke každému člověku. Z papežových slov vyplývá, že i stáří je darem, který nás vede k vděčnosti   ke vzdávání díků: je darem nejen pro starého člověka, ale i pro společnost a pro církev, neboť má svou důstojnost, moudrost a krásu.
 
-         ČRo Regina + Region 14.11.2010
-         - mf -