Lk 15,11

 

Jistý otec měl hodně dětí, synů a dcer. Nejstarší dcera se jmenovala Evropa. Jednoho dne řekla svému otci: „Otče, dej mi část majetku, která mi patří.“ A otec svým dětem tedy majetek rozměnil. Za několik dnů si Evropa majetek, který jí patřil, sebrala. Odcestovala do dalekých krajin a tam celý svůj majetek prohýřila, takže jí nezůstalo vůbec nic. Když přišla doslova na mizinu, nastal ještě k tomu v té krajině velký hlad a ona se ocitla na dně. Šla tedy a uchytila se u jednoho bohatého obyvatele toho kraje, a ten ji poslal na svůj statek pást vepře. Protože měla už převeliký hlad, chtěla se najíst aspoň lusků, které žrali vepři, ale nikdo jí je nedával. Tehdy si řekla: „Kolik nádeníků má u mého otce dostatek chleba, a já tu umírám hlady. Vstanu, a půjdu k svému otci, odprosím ho a on mi jistě dá najíst jako všem svým zaměstnancům.“

 

Už-už chtěla vstát a vydat se na cestu, když se zjevili nějací „zachránci“ zleva a řekli jí: „Nemusíš nikam chodit. Podívej se, paseš stádo vepřů. My ho znárodníme, vezmeme ho majitelovi a vždycky, když budeme mít hlad, zabijeme jeden kus, uděláme si z něho dobré klobásky a budeme dlouho a bezstarostně žít.“ Když Evropa souhlasila, hned se do toho dali a začali zabíjet a hodovat. Ale Evropa nebyla ještě úplně hloupá a velmi rychle si uvědomila, že se dlouho nedá na dluh žít.

 

Proto vstala a chtěla se vrátit k Otci. Už-už byla na cestě, když vtom se objevili na scéně jiní „zachránci“. Tentokrát přišli zprava. A řekli jí: „Nemusíš se vracet k Otci a přiznat se ze svých chyb a omylů. Zvládneš to i sama, bez svého Otce. Máš přece svobodu, máš stádo vepřů; nebudeme je zabíjet, ale budeme podnikat a dělat byznys. Budeme je krmit a prodávat, hodně na tom vyděláme, a koupíme nové. Pak už nebudeme dělat nic, jen budeme pěkně točit kapitál.“ Peníze se sice točily, a dokonce i přibývaly, ale jejich hodnota postupně ubývala vlivem inflace. Zároveň – jak hodně vydělávali – každý myslel jen sám na sebe, aby co nejvíc zbohatl na úkor společníků, a pocit marnosti a prázdnoty byl u milé Evropy stále větší, takže byla nespokojená se sebou i s kapitalistickou společností. Na Evropu, která se starala o stáda vepřů, se vůbec nikdo nestaral.

 

Ale ona nebyla ještě úplně hloupá, a tak si řekla:“Kolik nádeníků má v domě mého Otce dostatek chleba, zatímco já se tady namáhám za druhé, kteří mě okrádají. Vstanu a vrátím se domů, k Otci.“ Takže vstala, ale momentálně přešlapuje na místě… Nevíme, jak se nakonec zachová a kam se vlastně vydá. Přijme nějakou nabídku od dalších tzv. „zachránců“, kteří přijdou s nějakým jiným nápadem, anebo se přece jen vrátí k nebeskému Otci?