Čím jsme starší, tím víc podléháme dojmu, že dny a měsíce se nějak zkracují a čas ubíhá stále rychleji. Ale vždyť i všechno kolem nás běží o překot, valí se na nás tuny informací, stále se odehrává mezi jednotlivci, stranami a státy boj o místo na slunci, a lidé se přestávají navzájem chápat. Všichni spěchají, přestávají rozumět sobě i druhým a nemají proto čas odlišovat dobro od zla, pravdu od lži. V pařížském Louvru je vystaven slavný obraz Mony Lisy, ke kterému směřují kroky tisíců návštěvníků. A pod ním je v několika jazycích nápis: „Pokračujte dál, nezastavujte se!“ Je to na první pohled absurdní požadavek, ale pro naši dobu typický, protože pohání člověka, aby neuvažoval a nechal se zaplavit stále novými dojmy.

Jenže na samém začátku biblické zvěsti čteme, že Bůh všechno stvořil a viděl, že je to dobré, tedy i vesmír a naše země a všechno živé, i čas šesti tvůrčích dnů a sedmý den odpočinku. Stanovil střídání dnů a nocí, oběh planet kolem Slunce, účelnost a logický řád přírodních dějů, uspořádání lidského těla i plynutí pozemského času. Nespěchal přitom, vždyť i věda připomíná obrovskou délku vývojových etap. Je v tom příklad i výzva, abychom se občas zastavili a nepodléhali panickému útěku od reality, i když nás obklopují viry hmotné i nehmotné. A takto zklidněni se připravili na oslavu Narození betlémského Dítěte a spolu s anděly přivítali příchod nehynoucí naděje, lásky, pravdy a Božího přátelství na tento svět. A takto zklidněni odmítli všechno nízké, zlostné a malicherné.

Ostatně v tom smyslu nás jako bratry a sestry podporuje (nejen v čase předvánočním) i Sdružení křesťanských seniorů.