V roce 1992 jsem se dostala díky výsledkům československého konkurzu na studijní pobyt ve Francii s dalšími vysokoškolskými pedagogy. Měli jsme se seznámit s fungováním tamních vysokých škol, s jejich vědecko-výzkumnou prací a se studentskými aktivitami, srovnávat studijní programy vysokých škol v různých oblastech. Já jsem měla za úkol porovnat studijní plány v oblasti marketingu a sociální ekonomiky. Marketing se v českých podmínkách neučil od r. 1968, představoval nástroj tržní ekonomiky, o kterém nebylo možno v socialistickém centrálním systému řízení vůbec hovořit. Přesto měli vysokoškolští studenti na obchodních fakultách částečnou možnost se seznámit s prvky MKG v předmětu Výzkum trhu, kde jsme jim předkládali aspoň teoretický výčet nejrůznějších metod, včetně matematicko-statistických, které se ovšem tehdy nemohly aplikovat do naší socialistické praxe.
Po revoluci 1989 se začal prosazovat tzv. hard marketing, který byl mým specifickým studijním úkolem. Protože měl zaručit podnikateli co nejvyšší zisk, bez ohledu na jiné okolnosti a cesty, jak tohoto zisku dosáhnout, sama jsem si položila ve Francii ještě otázku dodržování etických přístupů v byznysu. Moje otázky na věhlasné liberální univerzitě Lyon 3 se však nedočkávaly odpovědí.
Po několika měsících svého pobytu jsem odjížděla veřejnou dopravou z univerzity do studentského městečka a na stanici autobusu krátce před jeho odjezdem jsem si povšimla velkého plakátu, který vyzýval nejenom studenty, ale i všechny zájemce - občany, aby se zúčastnili ve večerních hodinách přednášky o podnikatelské etice na Katolické univerzitě v Lyonu. Ten den vydatně pršelo, všichni studenti i stážisté spěchali k večeru domů, byla vtíravá zima. Měla jsem vteřinu na rozhodnutí: buď pojedu domů, nebo se zúčastním přednášky o tématice, která mi byla tehdy neznáma. Vždyť jsem ve Francii z důvodu, abych se něčemu naučila, abych načerpala nové vědomosti a přenesla je do českého prostředí. Rozhodla jsem se pro druhou variantu a našla Katolickou lyonskou univerzitu, která měla a dosud má pověst jedné z nejlepších francouzských univerzit. Přednášel hostující věhlasný profesor Jean Moussé, jezuita z Paříže. Při diskusi v naplněném sále university jsem položila několik dotazů, které byly se zájmem přijaty. Odpovědi mně umožnily začít vstřebávat nové znalosti, kam by podnikání mělo směřovat, aby bylo v souladu se zájmy nejen podnikatele, ale i spotřebitelů, státu a celé společnosti. Podnikání by se mělo stát službou, nikoliv pouze nástrojem pro tvorbu peněz; ano, podnikatelská etika by měla být integrální částí profesionality.
Navázala jsem osobní spolupráci s prof. Jeanem Moussé, který mně pomohl připravit kurzy Etiky v podnikání pro Vysokou školu ekonomickou podle nejnovějších zkušeností ve Francii. Navštívil rovněž Českou republiku, setkal se především s pedagogy, kteří měli zájem vyučovat etiku v podnikání a ochotně jim předával své životní zkušenosti z pedagogické práce s francouzskými podnikateli a studenty. (Navštívil také Rychnov u Jablonce nad Nisou, kde ho jako válečného zajatce zastihl konec světové války v tamním menším koncentračním táboře.)
Snažila jsem se svými články, přednáškami, besedami se studenty, ale i s podnikateli a státními úředníky ovlivňovat podnikatelskou sféru u nás i v zahraničí. Když vznikla Společnost pro podnikatelskou etiku s cílem uvést tento předmět do studijních programů ekonomického a správního typu českých vysokých škol, zapojila jsem se do jejích aktivit a rozšířila okruh kolegů takřka po celém světě. Po deset let jsem dokonce stála v čele této Společnosti jako předsedkyně.
Dnes nikdo nepopírá, že principy korektního podnikání vycházejí z etiky, kterou je nutno kultivovat na všech stupních, včetně rodiny (jak právě zdůraznil papež František o svátku Svaté Rodiny).
Moje někdejší vteřinové rozhodnutí rozhodlo o dalším směřování mého pracovního a vědeckého života ve prospěch české společnosti a nad všechna původní očekávání splnilo úkoly mého studijního pobytu.
Lidmila Němcová