Valašsko se řadí mezi specifické národopisné regiony České republiky, do většího povědomí vstoupilo po pražské Národopisné výstavě českoslovanské v r. 1895. Přírodní krásy Valašska, jeho rázovití obyvatelé, pohnutá historie, dodnes živý dialekt, folklor, lidové umění přitahovaly odedávna nejenom turisty, ale umělce všech žánrů, kteří zde hledali a nacházeli inspiraci.
Dnes se vracíme ke kořenům, vážíme si regionálních osobností, dále nadšenců místní lidové tvorby a vůbec všech čestných občanů, kteří region vytvářeli.
Mezi uznávané regionální umělce Valašska se řadí tři bratři Schneiderkové – malíři, kteří se narodili v dědince Křivé u Valašského Meziříčí, a to Alois (24.12.1896 - 7.9.1958),
Josef (20.8.1899 - 26.4.1945) a Ludvík (3.1.1903 - 12.11. 1980). Životní dráha všech tří bratří nebyla jednoduchá, pocházeli z chudého prostředí rodiny kovodělníka. S rodinou po určitou dobu žili střídavě v Holešově, ve Vídni, po prvé světové válce se vracejí zpět na Valašsko. Jeden z bratrů vzpomíná: "Byli jsme vychováni přísně, ba tvrdě, za což děkuji svým rodičům dodnes."
Již od mládí projevovali malířské schopnosti, pracovitost, studovali na uměleckých školách ve Vídni a v Paříži, byli ovlivněni výraznými osobnostmi. Akcenty jejich tvorby se liší, postupně Alois a Ludvík dávají tematicky přednost krajině, Josef naopak figurální tvorbě, portrétům a zátiším. Východiskem tvorby byl pro všechny domov, malebný rodný kraj.
Zastavme se u tvorby Josefa Schneiderky. Zaměřoval se především na portréty, na obrazy osob v krojích. Podle znalců "Nemaluje kroj na osobě, ale osobu v kroji. V tom je velký rozdíl." Obrazy Kunovjan, Lanžhoťanka, Šohaj, Dívka a další nám zdůrazňují psychologii postavy, kterou podtrhuje precizní malba kroje.
Jako příklad spirituálního tématu lze uvést barevný obraz
Valašská madona, která představuje pro moji rodinu významný příběh. Moje maminka Růžena Bakalíková pocházela ze Všetul u Holešova, narodila se v r. 1919 a v r. 1937 se stala modelem pro tento obraz. Dalibor Malina ve své knize Bratří Schneiderkové píše na str. 175: " Tvář prosté venkovské dívky svým výrazem směřující k symbolům čistoty a upřímné víry orientuje naše úvahy k zemi a k lidské přirozenosti. Originál obrazu má zajímavý osud. Po vypuknutí války byl zakoupený židovským obchodníkem a odvezen do Palestiny, kde jeho příběh pravděpodobně končí."
A jaký byl osud mojí maminky? Maminka pocházela z početné rolnické věřící rodiny. Navštěvovala rodinnou školu a vyučila se dámskou krejčovou a kloboučnicí u židovských živnostníků Grünbaumových. Na plese v Holešově se seznámila s mým tatínkem Jaroslavem Miláčkem, který vojákoval nedaleko v Kroměříži. Po svatbě se přestěhovala do Prahy, kde žila až do své smrti r. 1988. Vychovala s manželem řádně pět dětí.
Maminka nám často vyprávěla o osobnosti malíře Josefa Schneiderky i o jeho krásné manželce Marii. Bohužel jejich manželství trvalo pouze 7 let, neboť malíř v poměrně mladém věku zemřel. Jeho hrob nalezneme na hřbitově v Uherském Hradišti.
Literatura: Malina, Dalibor: Malíři bratři Schneiderkové, Kruh přátel K. Hofmana 2015, ISBN 978-80-260-8465-5
Fotografie obrazu Valašská madona, Archiv rodiny Miláčkovy
Doc. Ing. Lidmila Němcová