V naší době vrcholí proces určité dehumanizace. Právem se ptejme, co lidi spojuje a co je naopak rozděluje? A jak se aktuální situace týká nás seniorů? Při bližším zkoumání snadno zjistíme, že v mezilidských vztazích, a nejen v nich, došlo k celkovému ochlazení: vzájemná nevšímavost, podezřívání, hádky, izolace slabších, rozpad dříve přátelských vazeb a rodin jsou na denním pořádku. V naší době zřejmě vrcholí proces dehumanizace, takže veškeré úsilí moderního člověka se většinou věnuje splnění sobeckých nápadů a přání bez ohledu na zájmy druhých včetně členů vlastní rodiny. Jeho život je ovládán spěchem a neklidem, je náležitě roztěkaný, který zapomíná na základní otázky o jeho pravých hodnotách a důstojnosti. Málokdo si uvědomuje, že každý člověk bez rozdílu věku stojí v každém okamžiku svého života na rozhraní času a věčnosti.
Jako senioři tvoříme nemalou, stále rostoucí část společnosti, a právem se bráníme snahám přehlížet nás a odsunout stranou. Filozof Blaise Pascal varuje: „Nic není člověku nesnesitelnějšího než být bez zájmu, bez práce, bez nějaké činnosti. Pak cítí svou nicotu, opuštěnost, nedostatečnost, závislost, bezmoc a prázdnotu.“ Proto se nenechme překvapit pocitem osamocenosti a přezíráním sobeckou společností, ale vytvářejme skupiny, které nám pomohou získat vědomí tolik potřebného společenství. Tam se můžeme vzájemně posilovat rozhovorem o věcech společného zájmu, poradit se o vhodném řešení osobních problémů, pozvat odborníka a vyslechnout jeho názor, mluvit o politice, vědě, kultuře, o událostech kolem nás a podobně. Tím, že my senioři vyhledáváme společenství, vzájemně se posilujeme, a zároveň protestujeme proti společnosti, která své slabší (a starší) členy často ponechává sobě samým. Proto je životně důležité vytvářet síť meziosobních vztahů, kde se lidé vzájemně chápou, rozumějí si a pomáhají. Prospívá to nejen jim, ale i jejich okolí a nakonec celé společnosti.
Tomu všemu vytrvale slouží Sdružení křesťanských seniorů: každému členu dává jedinečnou možnost pravidelně se setkávat s druhými, nalézt u nich porozumění a pomoc, vyslechnout jejich zkušenosti a vzájemně se povzbudit při hledání správné cesty pomocí vertikály, tedy pohledem vzhůru. Pak naše přítomnost v současném světě přispěje k procesu zlidšťování naší společnosti a kultury a pomůže jí nalézt pravý a tolik potřebný smysl života. Takový přínos je nesmírně cenný, je darem a novým lidským i duchovním bohatstvím.