Vzdělávání a výchova.
 
Vzdělávání je tvorba a rozvíjení lidského ducha. Je především záležitostí našeho rozumu a umožňuje vnímání a pochopení skutečností. Výchova naproti tomu usiluje o formování charakteru, podporuje ctnosti[2], usměrňuje temperament, působí na naše chování a vede ke kázni. Vzdělání nám pomáhá lépe rozumět světu, výchova nás vede ke správnému vztahu nejen ke světu, ale především k lidem v něm. Vše spočívá v zájmu, píli, učení se, správné volbě potřeb a sebepřekonávání. V úsilí o vytvoření návyku vyváženého užívání rozumu a vůle. Světu nemůžeme v celé jeho složitosti rozumět, pokud nepřijmeme Krista jako původ, prostředek a cíl našeho bytí. Smyslem a cílem vzdělání a výchovy je cesta k dokonalosti a úplnosti našeho osobnostního růstu a dosažení naplněného, pravého lidství.
Vzdělávání je založeno na údivu a touze poznávat vše neznámě a nové v souvislostech. Nutná je četba klasické a duchovní literatury, osvojování si cizích jazyků a přírodních věd, rozvíjení logického myšlení a praktického využívání takto nabytých znalostí.
Výchova spočívá v osvojování si správných vztahů, zvládání nejistot a obav a překonávání sebe sama. Nutné je dbát o osobní věrohodnost a pravdivost v chování, zdvořilost, ohleduplnost, pokoru a soucit. Je nezbytné posuzovat vlastní chování podle měřítek a pravidel čtyř kardinálních (hlavních) ctností: spravedlnosti, mírnosti, statečnosti a moudrosti, s vědomím, že nad nimi jsou tři nejdůležitější ctností křesťanské: víra, naděje a láska.
Vedle rozumu a vůle spočívá pravé lidství v citu, fantazii a paměti. Při jejich rozvíjení je nutné uplatnit přiměřené výchovné prostředky: Na prvním místě je vždy dobrý příklad rodičů, vychovatelů, učitelů a přátel. V dětství: dobré dětské knihy, jejich četba rodiči, později samostatná, účelné hračky podporující fantazii a tvůrčí schopnosti. Nikdy nelitovat času věnovaného rodiči dětem. V dospívání: četba dobrých knih, poslech vkusné, zejména klasické hudby, slušné oblékání, intenzívní sportovní činnost, aktivní provozování hudby (ať už zpěvem nebo hrou na hudební nástroje). Pěstování pozornosti k potřebám druhých a formování zdravého křesťanského svědomí.
Žít kulturně (nejen z pohledu víry) znamená přijímat život jako úkol, žít účelně a s vděčností za prožitá, darovaná léta. Děkovat Bohu ve společné modlitbě. Pečovat o rodinu, slavit společně mši svatou, usilovat (osobním příkladem a následováním Krista) o zprostředkování víry těm, kteří ji teprve hledají.
Nebýt lhostejní k veřejnému životu: Podporovat vše, co vede k pokoji, dobru a usmíření mezi lidmi různých názorů. Rozhodně a pevně se stavět proti nebezpečným jevům v naší kriticky rozdělené, konzumně, materiálně a sobecky orientované  společnosti. Pro nás, seniory, může být aktivní podíl na výchově mládeže výzvou a úkolem.
 
V Přibyslavi, 9. srpna 2024
 
 
 [1] Michael Hagenbőck, nar. 1969, ředitel katolické školy, otec sedmi dětí, autor knih, kromě jiných také o britském katolickém spisovateli J. R. Tolkienovi. Zde výběr z jeho studie, zveřejněné v týdeníku „Die Tagespost“ (v překladu Denní pošta) dne 25. července 2024.