Domov jsme navštívili ve středu 25. dubna 2018 v dopoledních hodinách. Věnoval se nám ředitel D. Splingaire a člen správní rady Etienne Vanderroost. Z francouštiny nám překládala paní Lidmila Němcová.
Z historie: hospic v Neufvilles byl založen v roce 1855, charitní zařízení bylo potom provozováno řádovými sestrami od roku 1866, v roce 1980 potom přešlo,jako Domov Neposkvrněné P. Marie, do laické správy. Ale, jak říká pan ředitel, duch řádových sester zde zůstal.
K ústavu v Neufvilles patří ještě další 4 zařízení (na území asi poloviny našeho kraje) - celkem 900 klientů. Sídlo celé organizace je zde v Neufvilles, administrativní centrum pro všechny domovy řeší: finance, zaměstnance, investice, projekty a dotace, využití darů apod. Rozhoduje 15-ti členná správní rada.
V Belgii jsou obecně zařízení pro seniory provozována třemi způsoby: státní zařízení, privátní zařízení (zisková) a asociace-neziskové organizace (jako zde v Neufvilles), kde je činnost financována:
1. finanční podpora z různých zdrojů-sociální zabezpečení a určité druhy pojišťoven (sociální pojišťovny), takto se získává 50% fin. prostředků
2. klient hradí 40-50 Euro za den ze svých prostředků
3. pokud to nepostačuje, doplatí zbytek stát (dáno zákonem)
Zde v Neufvilles je v komplexu asi 300 bydlících klientů a 200 zaměstnanců (mimo centrální administrativy pro celou organizaci).
V areálu jsou také jesle a mateřská školka. Hodně je využívána činnost dobrovolníků:prodejna, knihovna, četba klientům, dovoz autem na nákupy apod., veškerý doprovod ven z domova, navážení klientů (vozíčkářů) na akce v domově apod. Klienti mají volný výběr lékaře, mohou dále využívat rodinného lékaře. Široká možnost návštěv v domově, vč. možnosti oběda s rodinou apod., při paliativní péči (6 pokojů) je možnost samostatného bydlení rodinného příslušníka. V ústavu je velmi využívaný kadeřnický salon.
Asi 200 klientů bydlí ve vícepodlažních domech. K dispozici jsou jednopokojové a dvoupokojové byty (pro manžele). Jsou také případy, že druhý z manželů je ve specifickém zařízení v přízemní části domova. Obvykle v 60-80 letech je člověk aktivní, s postupným využitím služeb (jídlo, praní prádla atd.). Po 80 roce života je obvykle již člověk více závislý.
V komplexu přízemních budov s centrálním víceúčelovým sálem (viz foto a plánek) jsou propojena oddělení pro nemocné Alzheimerem (v různém stupni specifikace) - 60 míst, oddělení paliativní péče - 6 míst, oddělení pro pohybově postižené osoby (i mladší) - většinou na vozících - 36 míst, rehabilitace po operacích pohybového ústrojí apod. - pro asi 25 osob (časově omezeno na týden až 3 měsíce). Je provozován také denní stacionář.
Blíže k onemocnění Alzheimrem: 4 jednotky po 15 osobách. Jednotka je uspořádána tak, že klienti bydlí v 15 pokojích (okno na zelenou plochu), asi 5 pokojů na 3 chodbách a z každé jednotky je přístup na vlastní zelenou plochu. Jednotka má centrální místnost nepravidelného tvaru pro celodenní činnost každé skupiny - např. společná ruční činnost pod dozorem, poslech hudby do sluchátek, odpočinek apod. K dispozici je i místnost pro řešení agresivních stavů při tomto onemocnění bez použití léků, metodu ovládají jen některé sestry: lůžko s vodní matrací, masáže, hudba, gauč s velkými plyšáky apod.
Pro klienty nabídky denních programů v 10 a 14 hod.(občas i jinak): paměť, ruční práce, dekorace a kreslení, kino, manikúra, kulinářství, deskové hry, zpěv, gymnastika, velikonoční tématika apod.
Bohoslužby denně v 10 hod., v neděli v 11.30 hod., polovina kaple bez židlí - určeno pro vozíčkáře.
Z dalších odpovědí na naše dotazy: Je velká poptávka po místech v ústavu, musí se čekat. Proto poskytují i domácí služby. Sestřiček je dostatek, o tuto práci je zájem. Pan ředitel nedoporučuje používání elektronických náramků ke sledování pohybu klientů v ústavu (Alzheimer), jak to uvažují některé firmy u nás.
Osobně se mi líbí řešení způsobu ošetřování nemocných Alzheimerovou nemocí, tj. program ve skupinách, v přízemních prostorách, stálá přítomnost sester (několik sester zvládá ve společné místnosti více klientů). U nás naopak jsou takto nemocní často umístěni v nejvyšších patrech budov a v izolovaných pokojích, problematická by pak byla v tomto případě i např. evakuace v případě požáru apod.