Chcete pochopit Rusko? Přemýšlejte o Mongolsku Čingischánově ve 13, století. Mongolové připojili většinu tehdejší Kyjevské Rusi ke své obrovské říši a téměř na tři staletí přeťali spojení Ruska s Evropou. Stalo se to právě v době, kdy se začala mohutně vyvíjet evropská kultura a vzdělanost. Mongolská éra je odpovědná za tak zvané ruské zpoždění – za to, že Rusko vybočilo „z linie společného evropského vývoje“. Fatální důsledky tohoto dávného rozštěpení nás pronásledují dodnes a jsou jedním z důvodů současného otevřeného střetu mezi Ruskem a Západem. Čtenář Putnovy knihy, pokud by ho geopolitika a poněkud krvavá přítomnost nezajímala, užije si tuto knihu jako fascinující přehlídku ruských dějin, jež jsou s kulturou a náboženstvím propojeny tak úzce jako snad žádné jiné.
Autor postupuje chronologicky, a tudíž začíná – Krymem, kam připluli již antičtí Řekové Založili tady bosporské království, jež se pak dostalo pod vliv křesťanského Říma. Působili zde Cyril a Metoděj v roce 860 , pak se po vpádu Mongolů stal Krym na pět století „výspou muslimského světa“ – a až v roce 1783 ho ruská carevna Kateřina II. po dobytí přičlenila k ruské říši.
Pravoslaví proudilo do Ruska – stejně jako na naše území – z Bulharska přes Bibli přeloženou do „církevní slovanštiny“, ale ještě po celá staletí měli ruští klerikové k dispozici jen Nový zákon a pouze malou část Starého zákona. Tehdejší Kyjevská Rus je „okrajovou, ale přece je součástí křesťanského světa“ té doby. Pak přišli Mongolové.
Rusové sice o pár století později Mongoly porazili, ale pouze proto, že sami v mnohém převzali „mongolskou výuku“ – tj. krutost a bezohlednost v prosazování svých zájmů, absolutistické postavení panovníka a podřízení náboženství mocenským účelům. Ivan Hrozný byl v jistém smyslu ruskou variantou mongolských vládců. Ruská říše se sídlem v Moskvě se od svých západních alternativ, jako bylo třeba britské impérium, neliší v mocenských ambicích, ale odlišuje ji od nich „propast, která dělí onu ambici od reality kulturního a společenského žívota“, píše Putna. Mongoly Rusové porazili, protože převzali jejich metody.
Západním pozorovatelům, kteří ve „zlaté éře“ mezi 15. a 17. stoletím, jezdili do Moskvy za byznysem, se toto město jeví jako „cizí, barbarské, nekultivované a nepřátelské“. V Rusku v té době prakticky neexistuje řádná „krásná literatura“, o vědě či školství nemluvě. Moskevská Rus 16. století postrádá analogii západní renesance, zato je podle Putny „krutým paradoxem“ že si z Evropy přivezla díky diplomatu Fjodoru Kuricynovi politickou nauku Machiavellho o tom, že „vládci je k dosažení jeho cílů dovoleno vše“.
Samozřejmě existuje i jiné Rusko, v němž géniové i svědci usilují o lepší svět a mnozí pro něj obětují své životy. Tato „svatá Rus“ je však podle Putny do nemalé míry „projekcí, kterou vytvořila pravoslavná romantika a zpopularizovalo ji ruské umění a myšlení 19. a 20. století. Legendárním se stal mnich Maxim Řek ((1470-1555), který strávil mládí v italské Florencii a pak po zbytek života v Rusku neúnavně psal a „trpělivě Rusům vysvětloval“, proč například nemají věřit astrologii, čímž se liší islám od křesťanství, ale také že byla objeven Amerika a že existuje něco jako egyptské pyramidy.
Spisovatelé a jurodiví.
Jenže v souhrnu je Putnova kniha spíš přehlídkou marných pokusů vnést do ruské společnost západní myšlení nebo ji kulturně a politicky pozvednout vlastními silami. Součástí těchto hnutí byli ruští „jurodiví“ jako třeba Vasilij Blažený nebo město Novgorod na severu. To mělo štěstí, že až k němu se Mongolové nedostali, a tak zde přežívala kulturní a náboženská tradice Kyjevské Rusi. Jenže co neudělali Mongolové, vykonal moskevský kníže Ivan III., když roku 1478 Novgorod dobyl, vypálil a vyvraždil jeho elity. Slovník cizích slov u hesla „jurodivý“ uvádí: slabomyslný, bláznivý, někdy považovaný za božího člověka a proroka.
Vlastní úvaha.
V předcházející kapitole jsme uvažovali, do jaké míry se v minulosti Mongolové svým vpádem do Kyjevské Rusi podíleli na negativním stavu Ruska a jak k tomuto negativnímu stavu přispěli i Rusové sami. Jaký je však současný stav?
Ruský president Putin po rozpadu SSSR usiluje o to, aby navrátil stav Ruska do původní podoby.
Josef Plocek