Vraťme se zpět k nedávno probírané geopolitice, která si vyžaduje nového upřesnění. V prvé kapitole věnujeme pozornost „geopolitice“ v širším smyslu a o jejím zrodu, druhá kapitola pojedná o geopolitice v jejím smyslu jako ideologie, ve třetí kapitole problematiku uzavřeme pokusem o vlastní shrnutí.
Úvaha je určena pro členy Sdružení křesťanských seniorů ke studiu veřejných záležitostí. Autorka Ideologie: citáty.
Slovník cizích slov ve svém heslu „geopolitika“ vymezuje geopolitiku jako soubor názorů zdůrazňujících rozhodující význam zeměpisných podmínek pro vývoj společnosti, a to buď na základě představy o vládnoucím národu a rase, jimž se musí podrobit ostatní národy (nacismus, komunismus) nebo na základě představy o vedoucí úloze určitého státu v rozsáhlé zeměpisné oblasti.
Slovník cizích slov tedy v prvé části svého vymezení odkazuje na známé „ideologie“, o nichž pojednává Hannah Arendtová ve svém známém historickém díle (rasismus, komunismus, nacionalismus atd.), V prvé části svého vymezení „geopolitiky“ slovník se zabývá širším a méně známým a projednávaným pojmem „geopolitiky“, zabývajícím se představou o určité vedoucí úloze některého státu v rozsáhlé zeměpisné oblasti. Od nepaměti existují státy bohaté a chudé díky tomu, jak se podílejí na přirozeném bohatství užívané země. Takovým příkladem je Itálie, kdysi slavná Římská republika, vládnoucí krajinami vyloženě zemědělskými, bohatými na zemědělskou úrodu, vinařské a ovocnářské produkty, svými možnostmi rybolovu a mořské dopravy ovládající světový obchod a přísun zahraničního zboží, s podnebím a horskými možnostmi splňujícími předpoklady a potřeby letní i zimní sportovní teorie, orientace a cíle turistiky, rekreace a zábavy. Ale již Římská republika ke svému monopolnímu postavení a primátu připojila věhlas vyspělé a kulturně vzdělané republiky zvláště v opoře oblasti Římského práva, kterým se dostala do vzdělanostního právního povědomí dalších staletí. Není proto divu, že tato země se stala jakýmsi určovatelem a garantem vzdělanosti, rádcem a poradcem v širokém spektru potřebných sousedních států a zemí. Platila tedy o ní v plném slova smyslu míra definice „geopolitiky“ v rozsáhlé zeměpisné oblasti. A takových elitních vedoucích center v úloze „geopolitiky“ bychom mohli nalézt v širokých oblastech státních.
Vzpomeňme jen z poslední doby řeč hlavního čínského představitele moci, který jménem čínských komunistů ostrými slovy napadal Ameriku, že nemá právo nějak zasahovat do vnitřních asijských poměrů, neboť ani není obyvatelem této oblasti a ani není kompetentní k podobným zásahovým machinací na dálném Východě ani v oblasti východoasijských ostrovů, které také spadají do sféry čínské moci. Čína si ovšem nárokuje svou ingerenci na Tajvanu a Honkongu.
V Evropě představuje sféru „geopolitiky“ Evropská unie, pro Gruzii, Krym a nynější sporný stav Ukrajiny nárok na „geopolitický“ statut si činí nárok Putinovo Rusko.
Je samozřejmé, že v době, kdy existovaly ve světě kolonie, formy „geopolitiky“ se vyskytovaly i v evropských koloniích v jiných světadílech. Zánikem kolonií po druhé světové válce zmizely i tyto koloniální formy „geopolitiky“. Při této příležitosti zmiňme se i o tom, že existovaly nejen evropské kolonie náležející k některým evropským státům. Naproti tomu členové Sovětských států nevytvářeli v Asii kolonie, nýbrž samostatné státy, tedy i přímé formy „geopolitiky“.
Ideologie.
Arendtová uvádí: „Ideologie – ísmy´, které k velké spokojenosti svých stoupenců dokážou vysvětlit všechno i každou událost odvozením od jedné jediné premisy – jsou jevem zcela nedávným a po mnoho desetiletí hrály v politickém životě zanedbatelnou úlohu. Až pozdní zmoudřelost nám umožňuje zpětně v nich odhalovat určité prvky, které přispěly k tomu, že jsou tak znepokojivě užitečné pro totalitní řád. Až do Hitlera a Stalina zůstávaly veliké politické možnosti ideologií neodhaleny.
Ideologie jsou známé svým vědeckým charakterem: kombinují vědecký přístup s filosoficky relevantními důsledky a aspiruji na to být vědeckou filosofií. Slovo „ideologie“ má podle všech naznačovat, že idea se může stát předmětem vědy zcela obdobně jako jsou živočichové předmětem zoologie, a že přípona –logie v případě ideologie obdobně jako v případě zoologie, neoznačuje nic jiného než logoi, konstatující vědecké výpovědi o ideji. Kdyby tomu bylo opravdu takto, ideologie by byla vlastně pseudovědou a pseudofilosofií, neboť by překračovala zároveň meze vědy a filosofie. Deismus by tak například byl ideologií, která zachází s ideou Boha - tedy něčím, co je předmětem zájmu filosofie – po způsobu teologie jakožto vědy, pro niž je Bůh zjevená skutečnost. (Teleologie, která by nebyla založena na zjevení jakožto dané skutečnosti, ale považovala by boha za ideu, by byla stejně šílená jako zoologie, která by si již nebyla jista fyzickou hmatatelnou existencí živočichů). Avšak my víme, že tak je tomu jen zčásti. Deismus, jakkoliv popírá boží zjevení, se přece neomezuje prostě jen na „vědecké“ výpovědi o bohu, který je pouze „ideou“, ale užívá Boha k tomu, aby vysvětlil běh světa. Deismus proto není ideologií, nýbrž o Bohu, který stvořil svět. Ony „ideje“ v „ismech“, - rasa v rasismu, bůh v deismu atd. – nikdy nejsou předmětem ideologií a přípona – logie nikdyneoznačuje prostě jen souhrn „vědeckých výpovědí“.
Ideologie je zcela doslovně to, co její jméno označuje: je logikou ideje. Jejím předmětem je historie a na ni je aplikována „idea“; výsledkem této aplikace není soubor výpovědí o něčem, co jest, ale rozvíjení procesu, který se ustavičně mění.S během událostí zachází ideologie tak, jako by se řídil stejným „zákonem“ jako logická interpretace její „ideje“. Ideologie aspirují na poznání všech tajů celého historického procesu - tajemství minulosti, spletitosti současnosti, nejistota budoucnosti právě kvůli logice inherentní jejich vlastním idejím.
Ideologie se nikdy nezajímají o zázrak bytí. Jsou historické, zajímá je vzestup a pád kultur, i pokud se historii snaží vysvětlit nějakým přírodním zákonem. Slovo „rasa“ v rasismu neznamená žádný opravdový zájem o lidské rasy jako pole vědeckého bádání, ale je „ideou“, jíž se pohyb historie vykládá jako jeden konstantní proces.
„Idea“ nějaké ideologie není ani Platónova věčná esence pochopená duchovním zrakem ani Kantův regulativní princip rozumu, ale stává se nástrojem vysvětlování. Historie se ideologii nejeví ve světle nějaké ideje (což by samozřejmě předpokládalo pohlížet na historii sub specie nového uspořádání světa a Evropy. Tyto velké změny neměly charakter menších změn charakteru „geopolitiky, třebaže v důsledku zániku rakouskouherského mocnářství vznikla řada menších národních a národnostních celků v Balkánské oblasti.
Nacisté vycházejí z jedné jediné a směrodatné zásady a premisy, že čistou rasu mají jedině Němci a severské národy Švédové, Norové a Finové, naopak nejhorší rasu vlastní Židé. Kdyby existoval volný styk mezi Židy a Němci, došlo by k narušení čistoty německé krve, čemuž bude třeba zamezit. Je proto správné a morální na všech stranách v práci jakémkoliv styku tomu zamezit, i za cenu násilí proti Židům. Proto je radno likvidovat Židy v koncentračních vyhlazovacích táborech v Německu. Tato likvidace Židů je oprávněná, dokonce Bohulibá a morální.
Komunisté zastávají názor, že vrstva bojovných tříd proti kapitalistům je potřebná na ochranu vědeckého socialismu i socialistického hospodářství i podnikání, potřebného tlaku se docílí i násilím proti oponentům morálními zásahy. Nacházíme se v oblasti neskutečného snového gnosticismu, kdy dochází ke zmatení dobra a zla, pravdy a lži či omylu.
Vlastní závěr,
Kromě těchto velkých změn po celou dobu probíhaly četné případy geopolitického charakteru, o nichž hovoří Slovník cizí ch slov. Vzpomeňme jen na připomínání vládce komunistické Číny, který brojil proti Americe, že zasahuje do oblasti Dálného Východu, ačkoliv tam vůbec nemá svá sídla. Přitom Čína sama se dopouštěla geopolitiky proti Taivanu, Tibetu, Honkong a jiným ostrovům, kam mířila svým vlivem. Také Sovětský svaz žehral proti Gruzii, kde si ční nároky na jej dvě části, jejich obyvatelům daroval ruské pasy, aby je tak mohl přičlenit k Rusku. Stejným postupem získal ostrov Krym a usiluje o část Ukrajiny, má zálusk i na Rumunsko a Bulharsko. Má stálou snahu vrátit Sovětský svaz po jeho rozpadu do jeho původního stavu. Zatímco jiné evropské mocnosti získaly svůj vliv vytvářením kolonií, SSSR získal okolní země přímo jako součást Ruska.
Josef Plocek