Neboť bratrství a sociální přátelství jsou způsoby, jak se dá za přispění všech lidí a institucí vybudovat lepší, spravedlivější a mírumilovnější svět. Zakladatel řádu chudých bratří pěstoval přátelství se všemi lidmi bez rozdílu, jak to dosvědčuje jeho návštěva u egyptského sultána navzdory těžkostem a nebezpečím, neboť se snažil žít v harmonii s každým člověkem. V dalším textu papež poukazuje na současnou pandemii, která v plnosti vyjevila naši falešnou bezpečnost: projevila se neschopnost součinnosti mezi státy a roztříštěnost ztěžující řešení problémů týkajících se všech. Proto je třeba oživit celosvětovou touhu po vzájemném bratrství a uznání důstojnosti každé lidské bytosti, spolu se schopností oživit světovou touhu po vzájemném sblížení.
Úvodní kapitola nese název Temné mraky nad uzavřeným světem. Papež v ní říká, že „se objevuje kulturní pronikání jakéhosi dekonstrukcionismu, v němž si lidská svoboda činí nárok budovat všechno od nuly. Co dnes znamenají slova jako demokracie, svoboda, spravedlnost, jednota? Byla zmanipulována a deformována, aby se stala nástrojem nadvlády jako bezobsažná hesla, která mohou ospravedlnit každý skutek… Digitální komunikace nedokáže stavět mosty, není s to sjednotit lidstvo. Sociální agresivita se v mobilech a počítačích šíří způsobem, který nemá obdoby.“  
Kapitola Cizinec na cestě vykládá evangelní podobenství o milosrdném Samaritánovi, který se ujal cizího člověka, ležícího u cesty, a dává ho za příklad sociálního jednání i dnes. Ovšem „lupiči mají často tajné spojence v kolemjdoucích, kteří odvracejí svůj pohled, aby nemuseli pomáhat ubožákovi. Tím se uzavírá kruh těch, kteří využívají a klamou společnost, aby ji obrali, a těch, kdo zároveň z onoho systému a jeho hodnot těží.“ Text cituje Karola Wojtylu: „Jsme stvořeni z lásky a v každém z nás je jakási ´zákonitost extáze´´: vyjít ze sebe a shledat v druhých víc existence.“ V této souvislosti papež hovoří o sociálním přátelství, které nevylučuje nikoho.
Závěr encykliky nese název Náboženství ve službě bratrství v našem světě. Papež je přesvědčen, že různá náboženská vyznání mohou spolupracovat. „Východiskem musí být pohled k Bohu. Bůh se však nedívá očima, ale srdcem. A Boží láska je stejná ke každému člověku, ať je jakékoli víry. A je-li ateista, láska zůstává tatáž. Až nadejde poslední den a na zemi bude dostatek světla, aby bylo možno vidět, jak se věci mají, budeme nemálo žasnout.“ Z tohoto vzájemného spojení čerpá papež naději na zlepšení vzájemných vztahů mezi jednotlivci i národy, aby si byli všichni bratry a dokazovali to svým životem. (Pozn. Na českém překladu encykliky se pracuje, tiskem má vyjít koncem roku.)

SOUHRN A UKÁZKY Z ENCYKLIKY na https://www.vaticannews.va

Kompletní text encykliky v různých světových jazycích na http://www.vatican.va