Osobní vzpomínky
Narodila se 14. 10. 1929 v Prostějově, zemřela 7. 9. 2020 v Praze. Její život byl pestrý, zajímavý, prošla mnohými zaměstnáními. Po r. 1969 emigrovala do Německa, kde pracovala jako psycholožka a rozvíjela svou psychoterapeutickou metodu tzv. pevného objetí. Provdala se, její manželství však zůstalo bezdětné.
Je mi to velice líto, že jsme neuskutečnili zamýšlenou přednášku pro naši SKS k terapii pevného objetí. Navíc byla mladší sestrou MUDr. Marie Vrbové (+88 let), spoluzakladatelky Sdružení křesťanských seniorů SKS, a proto měla k nám blízko. Velice si vážila naší organizace, práce se seniory a počítala se mezi naše členy. Bohužel epidemie COVID-19 nám zabránila v uskutečnění společných plánů.
Byla nesmírně pracovitá, neúnavná, jezdila autem, létala po celém světě, přednášela o své metodě a zakládala terapeutická centra, psala knížky, přesvědčovala o důležitosti své metody při výchově dětí. Měla, tak jak se ve vědeckém světě stává, i mnoho odpůrců, což ji však vůbec neodradilo. Uvádí se, že napsala 14 různých knižních titulů, které byly přeloženy do 22 jazyků.
 Při poslední návštěvě mně věnovala dr. J. Prokopová knížku Malý tyran, o potřebě obnovy lásky v rodinách jsme dlouho diskutovaly. Připomínám některé další tituly: Výchova láskou, Neklidné dítě, Když dítě nechce spát, Jak být dobrým rodičem, Pevné objetí, Prvorozené dítě: boj o sourozeneckou pozici aj. Většinu těchto knih v České republice vydalo nakladatelství Portál.
V České republice spolupracovala s psychologem PhDr. Jaroslavem Šturmou, se kterým založili centrum, ve kterém vychovávali propagátory a následovníky metody pevného objetí.
Byla společenská, přátelská, vděčná, aktivní, neúnavná, nezkazila žádnou legraci; hrála a organizovala divadlo, účastnila se módních přehlídek, přednášela, smála se, milovala Prahu. Dokonce vystupovala v pořadu České televize. Byla přesvědčena, že rodina patří dohromady, tvoří společenství. Děti – rodiče – prarodiče by měli být vzájemně propojeni hlavním hybatelem světa, kterým je vzájemná láska. O lásku je třeba pečovat a kultivovat ji. Právě na principu lásky spočívala její terapeutická metoda pevného objetí. 
 Vzpomínám na několik přednášek, které jsem s ní organizovala pro mezinárodní semináře Křesťan a práce na Velehradě s tématikou sociálního učení Církve. Po ukončení přednášky byly všechny její knížky z velehradské knižní prodejny okamžitě vykoupeny. Styl přednášení nebyl monotónní, ale naopak nesmírně živý, s ukázkami pro publikum a s aktivní účastí přítomných. Vybrala si dobrovolníky z řad posluchačů a demonstrovala určité situace, etická dilemata, a především ukázala na možná realistická řešení, která vycházela ze zájmu dítěte při použití psychologické metody pevného objetí. Každá situace má řešení, říkávala.
Vážím si diskusí a času, které mi dr. Jiřina Prekopová věnovala, snad mi chtěla oplatit, že jsem často komunikovala s její sestrou, když už byla před smrtí hospitalizována.
 
 Na sklonku života střídavě žila v Německu a v rezidenci RoSa na Praze – Kobylisích. Několikrát jsem jí v pražském seniorském domě navštívila, i po její nedávné nemoci, ze které se rychle zotavila. Šlo o zdravotní příhodu, ke které došlo asi před třemi roky po jejím příjezdu do Dominikánské republiky. Tehdy jí při záchraně života a následné rehabilitaci pomohli láskyplně přátelé z Centra pevného objetí v Santo Domingo, které sama založila a na které pak vděčně vzpomínala.
 Odešla výjimečná vzorná žena, mezinárodně proslulá seniorka, která dovedla zcela naplnit svůj život a zhodnotit hřivny, které obdržela od Pána.
 
Čest její památce!