Připomínka jeho vzácného jubilea v rámci hybridního zasedání rozšířeného výboru SKS 19. června 2021 v paláci Charitas je též zahrnuta do zápisu o jejím průběhu. V následujícím textu chci rozvést myšlenky, které jsem na schůzi uvedl ve stručné úvodní zdravici jménem výboru SKS v roli téměř 92letého “vice-stařešiny”, a přitom taky zdůraznil jejich mimořádnou aktuálnost.

Několik významných charakteristických rysů oslavence 
Díky rodinnému zázemí si Václav Roubal osvojil a dodržoval správné pořadí životních hodnot v duchu osvědčených křesťanských tradic:
- Na jejich vrcholu je neviditelná ruka Páně – Tvůrce Nebes i Země, vyjádřená Vyznáním víry, Desaterem božích přikázání a důsledně promyšlenou modlitbou Otče náš, kterou naučil své žáky sám Pán Ježíš Kristus.
- Na tyto životní hodnoty přímo navazuje poslušnost Kristových Náměstků – papežů; připomenul jsem aspoň řadu od Lva XIII. po nynějšího Sv. Otce Františka, kteří loď Církve provázeli složitými obdobími sociálního napětí, dvou světových a mnoha lokálních válek, úsilí o udržení míru, v poslední době i o udržení ekologické rovnováhy a zvládnutí pandemických krizí. V tomto přibližně 150letém období se vyvíjelo sociální učení Církve nehledě na zpravidla veřejnosti skrytá jednání diplomatická i různé záchranné akce ve prospěch trpících nebo na rozvíjející se kontakty ekumenické, rozšířené o široký dialog všech hlavních světových náboženství. V národních podmínkách přenáší se poslušnost na papeži pověřené arcipastýře – biskupy. Dr. Roubal se nikdy netajil oddaností Církvi, přičemž vždy mu šlo o nezištnou službu bližním bez rozporu slov a činů.
- Na opačném pólu stupnice hodnot stála pak u našeho oslavence vždycky rodina v nejkrásnějším křesťanském pojetí multigeneračních vztahů, založená v každé generaci na nerozlučném manželském svazku otce a matky, odpovědně vychovávajících potomky, jimiž je Bůh obdařil. Vlastní rodina, kterou Václav Roubal založil s Janou Pustinovou, má dnes 2 syny a dceru, celkem 3 vnuky a 3 vnučky a 2 pravnoučata.
- Rodinný, společenský a profesionální život v historických proměnách střídajících se demokratických i totalitních režimů přivedl Václava Roubala do nejrůznějších komunit; je pro něho charakteristické, že se do každé z nich snažil implementovat rodinné ovzduší a obrušování třecích ploch dosažením smírného, čestného, objektivního a spravedlivého řešení, směřujícího ku prospěchu příslušné komunity při respektu osobní důstojnosti všech rozvaděných aktérů.
- Nesmírnou osobní výhodou JUDr. Roubala bylo jeho kompletní vysokoškolské právnické vzdělání, kterého dosáhl v době bezprostředně po 2. světové válce, kdy na našich právnických fakultách v Praze a v Brně působili vynikající vědci s širokým přesahem vlastního oboru do filosofie, logiky, národního hospodářství, sociologie; v tomto svém přípravném období byl mladý Václav Roubal připoután i k České lize akademické (založené r. 1906). Pocházím sám z právnické rodiny a vedle rodinné tradice jsem měl možnost i osobně poznat některé z takových osobností (jednou z posledních byl profesor František Vencovský na VŠE v Praze). Proto mne také vždy zaujaly snahy Dr. Roubala o jednoduchá, ale účinná řešení právních problémů (projevilo se to i v nedávné potřebě zajistit nové stanovy a právní registraci SKS a jistě taky v prezídiu RSČR). 
- Pozornosti zasluhuje také cílevědomá snaha Dr. Roubala získávat spolupracovníky a mezi nimi připravovat a do jisté míry vychovávat vhodné následníky. Ve své vlastní rodině si vychoval v jednom ze synů advokáta jako dlouhodobého spolupracovníka a dnes vedoucího zavedené kanceláře. Ideálním příkladem je další oslavenec – osmdesátník Ing. Karel Tomek – 2. místopředseda SKS, dlouholetý pečlivý, svědomitý a obětavý správce i strážce našich finančních zdrojů, který se v těchto dnech také ujal předsednictví právě ustavené rady klubu SKS v Praze 11, jehož kořeny musíme hledat ve farních společenstvích v Chodově, na Spořilově a v komunitním Centru Matky Terezy s vůdčími osobnostmi JUDr. Roubala a blahé paměti JUDr. Jana Deckera (1928-2020).
 
Poznámka k biologickému věku oslavence
I když si naše oslavence i jiné osobnosti připomínáme podle věku kalendářního, měli bychom si uvědomit stále narůstající uplatňování věku biologického. Od nepaměti si lidé tento rozdíl uvědomovali a hodnotili jej výrazy jako “předčasné zestárnutí” či naopak “překvapivá mladistvost”. Dnes jsou zpracovány objektivní vědecké metody udávající biologický věk podle odborného vyšetření intelektuálních i fyzických schopností, vzezření a mnoha dalších faktorů.
V této souvislosti je třeba uvést, že u Václava Roubala a potažmo ani u Karla Tomka nemáme důvod hovořit o nějakém předčasném zestárnutí, ale musíme si přiznat, že o jejich skutečném biologickém věku nevíme zhola nic. 
 
K děkovné řeči Dr. Roubala
Dr. Roubal v děkovné řeči připomenul, že při jeho životní orientaci měl významnou úlohu sv. Josef. Když tento bohabojný muž zjistil otěhotnění své snoubenky Panny Marie, chtěl ji tajně propustit, aby nedošlo k jejímu veřejnému ponížení. Přijal však poselství anděla, že se Marie stane Matkou Syna Božího, a okamžitě tomu podřídil celý další život. Čekala ho právě povinnost vypravit se z Nazareta do Betléma – rodiště svého otce, aby se tam i s Marií zúčastnil sčítání lidu. Několikadenní cesta, kdy pro Marii mohl zajistit jen dopravu na oslíku, je přivedla do města, kde nemohli sehnat nocleh a vlastní porod a první dny s novorozeným Ježíškem je čekaly ve chlévě za městem. Tam je vyhledali tři mágové, pověření pozdravit nového Krále. Nový pokyn anděla Josefovi zvrátil předpokládaný návrat do Nazareta i připravovanou lest krále Heroda a vynutil si daleké putování do exilu v Egyptě. Josef se ujal vzorné péče o rodinu a přijatého Syna vychovával a také vyučil svému řemeslu. Touto dlouholetou intenzivní starostlivostí o Pána Ježíše v roli jeho pozemského tatínka nesrovnatelně předčí všechny jiné světce včetně samotných apoštolů a stává se jak patronem otců, tak i od r. 1955 patronem dělníků (svátek sv. Josefa dělníka zavedl na den 1. května – mezinárodní svátek práce – papež Pius XII.).
Život Dr. Roubala dokazuje, že pro něho byl v mnoha směrech sv. Josef jedinečným vzorem.
 
Aktuální poznámky ke křesťanským tradicím
Ing. Tomek v závěru setkání prohlásil, že plně vděčí jako mnozí z nás za svou křesťanskou orientaci svým rodičům. V dnešní rozbouřené době vidíme, že předávání daru víry není samozřejmostí. Dokonce už v předchozím období totality někteří kněží odmítali pokřtít malé děti, když usoudili, že rodičům a kmotrům jde pouze o formální dodržení rodové tradice, které nemá nic společného s potřebnou křesťanskou výchovou. Tím více si vážíme rodin, kde je pravá křesťanská výchova aktivním údělem obou rodičů ve spolupráci s prarodiči a farní komunitou.
 
Dr. Václav Němec