V Evropě existuje dlouholetý sen o rovnosti, volnosti a bratrství na evropském kontinentu. Cesta k tomuto konečnému cíli je zatím brázděna mnohými i krvavými a nespravedlivými společenskými procesy a mnoha teoretickými pokusy i společenskými experimenty, které jsme zažili i na své kůži v době, kdy se alespoň v části Evropy po hrůzách válečných povedlo nastolit mírumilovný proces, který zamezil předhánění se v dobytí světlých zítřků vojenskou cestou za cenu utrpení mnohých. Teď žijeme dobu, kdy v případě naší nepozornosti si můžeme tuto nevábnou historii zopakovat. Sešli jsme se dnes, abychom si řekli, čeho je třeba k tomu, abychom nakonec docílili triády nám objevené italskou renesancí, českou reformací přecházející v humanistické myšlenky, které nakonec si na bedra připjali francouzští osvícenci a převrátili společenské formace čelem k člověku jako ústřední postavy pohybu společnosti. Spojila se tedy touha po lidské důstojnosti, rovnosti, svobodě a vzájemné solidaritě jako základního fenoménu toho, čemu dnes říkáme společenství hodnot.