Ve dnech 6. - 9. srpna 2020 se konal v prostorách historického sázavského kláštera kurz tvorby ikon, tzv. ikonopisectví, který vedl Martin Damian (www.martindamian.cz).
 
Atmosféra sázavského kláštera zvýraznila spirituální rozměr soustředění. Ikony se totiž píší, postupuje se podle osvědčeného starodávného postupu, přejímaného dalšími generacemi.
 
Tvorba ikon má svá pravidla, nejde jen o pouhé prosté malování, ale o hluboce duchovní činnost. Práci nad ikonou nelze uspěchat, postupuje se pomalu, s rozvahou, pokorou, úctou a vírou v Boha a ve světce, kterého znázorňujeme. Ikonu je třeba promodlit; dříve se dědila z generace na generaci, přinášela útěchu v dobách dobrých i zlých.
 
Osobně jsem si vybrala pro svou první ikonu svou patronku sv. Ludmilu, postupovala jsem podle vzoru ikony od M. Damiana. První českou světici – patronku země České, manželku knížete Bořivoje, matku knížete Vratislava I. a babičku sv. Václava – jsem si představovala nejen jako vznešenou osobnost tehdejšího politického života, ale zároveň též jako hluboce lidsky uvažující bytost, zakotvenou v přijaté křesťanské víře a v lásce ke svým bližním. S trpělivostí vzdělávala svého vnuka, laskavě se chovala i k okolí, její jednání bylo v souladu s evangeliem.
 
Po dvou dnech malby bylo třeba ikonu sv. Ludmily ozdobit zlatými plátky, na závěr zvýraznit okraje a nalakovat. Nikdy jsem si nemyslela, že se mi podaří tak krásné oduševnělé dílo, pochopitelně za vydatné pomoci vedoucího kurzu ikonopisce M. Damiana.
 
Jestliže se dnes v české veřejnosti projevuje zájem o tajemství ikon, vyjadřuje se tak hledání duchovní stránky zakotvení života stále více ohrožovaného nejistotami vedenými materialistickými a individualistickými zájmy.